Zpráva z konference

Pavel Šaradín

Na konferenci, kterou pořádala CESTA, o.s., zazněla řada příspěvků, jejichž tématem bylo financování politických stran. Nejdůležitější otázka, která se celou akcí nesla, zněla jak? Jak to všechno napravit, zvláště když prostor boje proti korupci vytunelovaly Věci veřejné?

Včera jsem se zúčastnil konference, kterou v Praze pořádala CESTA, o.s. Tématem bylo především financování politických stran a kampaní. Zaznělo kolem třiceti příspěvků, přičemž se ukázaly dva diametrálně odlišné pohledy. Kritické hlasy odborné veřejnosti končily často pesimistickými závěry, kdežto příspěvky politiků parlamentních stran byly mnohem méně varovné. V podstatě se posluchači od politiků dozvěděli, co je špatné především na volebních kampaních, jaké změny zákona by pomohly. Koneckonců by se ale podle těchto návrhů změn mohly naše politické strany řídit již nyní. Z vlastní vůle. Kdyby ovšem chtěly. Že situace je ovšem u našich politických stran mnohem horší a že problémy nesouvisejí pouze s volebními kampaněmi, zůstalo jakoby skryto. Příjemná Karolína Peake, místo níž by tam z Věcí veřejných měl ovšem sedět někdo jiný, vcelku vážně sdělí, že měli v účetnictví nepořádek, ale že forenzní audit nic nezákonného neodhalil. Věci veřejné si mj. stojí za svým, že jejich kampaň stála pouze 10 milionů korun. To je samozřejmě směšné, každý ví, že to byly desítky milionů korun. Forenzní audity a podobná vyšetřování nejsou důkazem o čistotě, své víme od ODS i z prověřování Jiřího Čunka Karlem Schwarzenbergem.

V dobré kondici se ukázal Ondřej Liška, jehož návrhy na úpravu financování politických stran měly hlavu a patu a znamenaly by v tomto směru skutečně průlom. Pro mne příjemným překvapením bylo vystoupení Jakuba Michálka z České pirátské strany. Doporučuji všem navštívit jejich stránky, zejména se podívejte na transparentní účet a porovnejte jej s jinými politickými stranami (především TOP 09, která svou otevřenost deklaruje).

Velmi užitečné byly prezentace případových studií vybraných zemí, které měly ukázat, jak se financují strany v zahraničí. Pro nejrůznější regulace se koneckonců vyslovují naše politické strany a než hledat nové cesty, je dobré se inspirovat zavedenými postupy. Škoda jen, že až na Bohuslava Sobotku si příspěvky neposlechli představitelé ostatních stran. Času má každý málo, ale smyslem profesionálních politiků by neměla být pouze sebeprezentace, ale rovněž naslouchání. Odborné konference jsou k tomu vynikajícím prostředím.

Není zde mou ambicí kriticky hodnotit či vůbec představovat všechna vystoupení. Už se zmíním pouze o posledním. Sponzory akce byly firmy Agel, PPF, Skanska, Veolia, Eurovia Vinci, Agrofert. Jan Macháček jejich zapojení do boje za průhlednější financování glosoval takto: buď chtějí ovládnout debatu o korupci, nebo se obracejí, svou mnohdy kontroverzní minulost chtějí odčinit, protože cítí, kam až to všechno došlo.

Nejdůležitější otázkou, která se celým včerejškem nesla, zněla jak? Jak to všechno napravit, zvláště když prostor boje proti korupci vytunelovaly Věci veřejné?

Za organizaci konference patří velký díky Vítu Klepárníkovi.

    Diskuse
    PL
    October 8, 2011 v 0.23
    na tváři lehký smích..
    Pane Šaradíne, shodli se účastníci ještě na něčem jiném, než že je třeba dalších takových konferencí? Dosud se mi zdálo, že klíčový problém je fakt vysoké ceny získaného hlasu a z toho plynoucí vysoké náklady volební kampaně. Po vašem sloupku se zdá, že i hlasy intelektuálů jsou příliš drahé, než aby mohly znít bez podpory bohatých..
    SH
    October 27, 2011 v 17.24
    Není už třeba učených debat.
    Mudrlantských řečí bylo u nás i v celém světě už dost. Strany jsou z ústavy subjekty konkurující si v té části veřejného prostoru, kterému se říká politika. V rámci státu by jediným jejich financiérem měl být stát a v rámci municipalit pak pouze členové stran. U každého konkurenčního prostředí v tržním systému se bez regulace musí zákonitě vyvinout monopolizace, takže k ní musí dojít i ve stranickém systému demokratického režimu. Regulace soutěžení politických stran je natolik důležitá, že měla být definována dokonce v Ústavě. Zakázal bych v prvé řadě sponzorování stran jakýmikoliv institucemi včetně firem, jakož i dary soukromých a hlavně neanonymních jedinců vyššími, než třeba měsíční minimální mzda ročně. Náklady na předvolební kampaň by nesměly být čerpány z půjček a měly by mít jasně stanovený limit. „Stát“ ke vzniku ústavních orgánů strany potřebuje, ať je tedy platí.
    Není třeba debatovat, ale konečně mít vůli konat. A tu strany samotné nikdy neprojeví, protože současný systém je, především pro ty největší obrovským privilegiem.