Komorníci ekonomie dobra a zla

Odvoláním radaru před dvěma lety změnily USA strategii. Namísto silové ochrany zájmů amerických koncernů nastoupila trpělivá výchova Čechů k transparentnosti. Úlohu vojáků v Brdech od té doby zastávají obchodní diplomaté. Nadvládu chtějí získat s naším souhlasem.

Milovníci jen tržních řešení tvrdívají, že neexistuje žádný veřejný zájem, protože není, kdo by ho stanovil. Společnost podle nich nesdílí žádnou další hodnotu než soukromé vlastnictví a od něj odvinutý volný trh. Všechno další jsou překonané, případně hrozící ismy. Mocná zbraň argumentu, že každý je na světě konec konců sám, sám má šance a sám i uspěje nebo ztroskotá a je to jeho volba, uměla zbavovat falešného vědomí, osvobozovat a pak kácet trůny, zapalovat oltáře a tvořit všechno nové. Dnes už nás neobklopuje téměř nic, čemu by tento argument nepomohl vzniknout.

Dávno už je také zřejmá jeho jednostranná omezenost, potřebujeme společnosti sdílející soubor hodnot stojících mimo trh a proti němu. V ideálních demokraciích vzniká sdílená hodnota, veřejný zájem v diskusi, vyhrává lepší argument. Ne náhodou jsou ale i firmy „společnostmi“, také mají své hodnoty, jimiž dobrovolně a krátkodobě omezují svůj soukromý zisk, tedy hodnotu prvotní, s cílem jej nicméně dlouhodobě posilovat. Sdílené hodnoty společnost, tu obecnou i tu soukromou, stabilizují, jsou předpokladem jejího trvání. Obě tyto společnosti se ale liší. Hodnoty soukromé společnosti, core values, navrhuje představenstvo a schvaluje valná hromada vlastníků, akcionářů. Zaměstnanec je ber nebo neber. Hodnoty obecné společnosti, například státu, neurčují jen vlády coby představenstva, ani poslanci coby akcionáři, ale všichni jeho občané ve volbách. Je to i kvůli tomu, a nejen byrokracií, že jsou státy o tolik méně efektivní, než firmy, jsou pomalé tou demokracií. Je to ovšem toto co umožňuje, že společenské hodnoty mohou působit svou podstatou i proti trhu, kdežto firemní hodnoty nikoli. O to však nejsou ty trhu protivné méně hodnotami, ba naopak.

Zájmy, investice, zisky - hodnoty nejen amerických firem u nás měl kdysi chránit brdský radar. V sobotu to byly právě dva roky, kdy se Barack Obama rozhodl ho nejprve z Brd a posléze i jeho menší verzi z okolí Prahy odvolat pro náš i americký odpor. Česká veřejnost v onom sporu prokázala, že vyspívá a není možné jí už vnutit satelitství příliš okaté. Jenom díky ní měla možnost vzniknout jako plástev medu pracně lepená politická koalice, která schválení radaru zablokovala, aniž měla sílu ho sebevědomě odmítnout. Ať si byla místní americká agentura jakkoliv vlivná, ani ona už svého, tedy přímé bratrské ochrany nedosáhla.
Ty americké i jiné obchodní zájmy, které u nás chtěly být na věčné časy chráněny tlačítkem Pentagonu, jak vtipně ukázal v jedné ze svých nejlepších pasáží film Český mír, hájí dnes česká pobočka americké obchodní komory u nás – American Chamber of Commerce a samozřejmě americké velvyslanectví. Nástroje ekonomie zla, řečeno Tomášem Sedláčkem, nahradily nástroje ekonomie dobra.

AmCham a její komorníci zastupují zájmy čtyř set padesáti firem, přesněji jejich akcionářů, a jsou tu podle sebe proto, aby posilovali naše konkurenční prostředí tak, že se Česko stane nejlepším místem pro provozování byznysu v Evropě. Jinými slovy je komorním posláním umetat vstup na český trh či získávání zakázek na něm těm, kdo na něm ještě nejsou nebo kdo jsou na něm nějak omezováni ve svých šancích, cílech, ziscích. Jaké hodnoty, jaké core values si stanovila AmCham? Průhlednost, ambicióznost, iniciativnost, tvořivost, disciplinovanost, otevřenost, respekt k druhým, perfekcionismus. To jsou vynikající hodnoty toho druhého vzadu, který ještě nemá moc a snaží se ji získat. V českém korupčním prostředí je poptávka po transparentním podnikání obrovská, alespoň se to říká. AmCham nám nabízí, že firmy, které zastupuje, tyto hodnoty sdílejí a tím jim dodává na důvěryhodnosti potřebné pro vstup na trh či k získání nové zakázky.

Ovšem nejen to. AmCham organizuje konference o protikorupční legislativě, připomínkuje zákoník práce, za důvěřivé spolupráce Transparency International připravuje podněty pro zákon o veřejných zakázkách, varuje před změnou lékové politiky atd.: je jednou z nejaktivnějších nevládních organizací u nás. Mezi těmi, které zastupuje, je například místní pobočka Googlu, IBM, McDonald’s, Tesco, Warner Bros Entertainment a jiné. Vedle korporací i mnoho hotelů a také místní podnikatelé. Sdružuje, hostí, radí, lobbuje, poučuje. Metoda je to jiná, drahá a zdlouhavá, ale pořád levnější než radaryrakety a pro obhajobu zájmů korporací ve vyspělém prostředí mnohem vhodnější. Ale jejich zájmy, zůstaly od počátku věků tytéž: vstup, expanze, zisk, nadvláda.

Propojenost komory s velvyslanectvím a tím s vládou USA je zřetelná. Prezidentem AmCham je Ronald Adams, který je zároveň od roku 2006 předsedou představenstva kopřivnické Tatrovky, kde mu dozorčí radu vede Bushův bývalý pražský velvyslanec William J. Cabaniss. I metoda je táž. První slova nového již Obamova velvyslance – původně poradce prezidenta pro etiku Normana Eisena – po příletu do Prahy letos v lednu byla opravdu transparentní: „velice aktivně“ bude prosazovat dostavbu Temelína americkou firmou Westinghouse. Letos v létě napsal Eisen pro změnu dopis ministru zdravotnictví Leoši Hegerovi, v němž lobboval proti zavedení elektronických aukcí na léky. Ty mají podle ministra snížit ceny některých léků a tím omezit i zisky farmaceutických koncernů. Příkladů by šlo najít víc, ale není to myslím třeba.

Komorníci AmCham i amerického velvyslanectví jsou především komorníky hospodářských zájmů amerických koncernů. Já proti tomu nic nemám, ať si je hájí, když to americkým občanům za jejich peníze takhle vyhovuje, jsou to zájmy jako každé jiné, hovět jim odmítám, ale snést je musím. Jen ta kázání o boji s korupcí a poučování o transparentnosti se mi zajídají. Měkká forma nadvlády, páni komoří, se vyznačuje právě zásadní neprůhledností. Zcela průhledná je vskutku jen přítomnost vojska. Tu už si nemůžete dovolit, tak se nám vnucujete etickou šifrou. Abychom si snad také zřídili poradní komůrku na vývoz knedlíků. Než k tomu ale dojde, bude platit, že vyjde úplně nastejno, jestli nám dálnici, kterou nechceme, předraží Subterra nebo Hulliburton. Ekonomie dobra a zla se liší v nástrojích, nikoli v cílech.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.