ČR ve smrtící spirále

Nyní je Česká republika Řecku blíže, než kdy byla. Nikoliv s ohledem na výši veřejného dluhu, či nárůstu úrokových sazeb pro financování, podobně jako „tvrdě reformující Řekové“ se dostává do smrtící ekonomické spirály.

Premiér Nečas náhle zjistil, že ekonomické předpoklady budoucí vývoje přeci jen asi nebudou tak pěkné, jak si vláda představovala a že tedy je třeba zasáhnout – zvýšením DPH na 19% již v příštím roce.

Ne, že by se jednalo až o tak překvapivou zprávu, koneckonců vynikající analytika ČMKOS, které předpovědi MF nesahají ani po kotníky, na tento scénář upozorňovala již před několika měsíci.

Nečasova vláda tak prohlubuje již tak dost degresivně vychýlený daňový mix – tedy takový, který nejvíce dopadá na ty nejchudší. Doplňte si v tomto kontextu, že navzdory rozpočtovým problémům se vláda rozhodla zrušit daň z dividend (minulý rok inkaso devět mld. korun), aby nediskriminovala vlastníky kapitálu. Vláda dovádí k dokonalosti svou politiku Robina Hooda naruby. K DPH a srovnání v evropském kontextu zde.

Jak je u Kalouska obvyklé, znovu nebere vůbec v potaz ani světový ekonomický vývoj, ani český ekonomický vývoj a naprosto absentují analýzy dopadů škrtů na ekonomiku, jako by byly nějak neutrální a rozpustily se ve vzduchu (což by chemiku Kalouskovi mohlo konvenovat).

Není nutno připomínat „rekordní“ odhady za rok 2008, kdy se Ministerstvo Financí „spletlo“ o devět procentních bodů, což nemá nikde na světě obdoby. Opakujíc úvahy, že ČR je ostrůvkem vznášejícím se mimo globální ekonomiku, rozpočet ČR počítá s růstem 2,5% (reálně). Podívejme se poněkud detailněji na předpoklady, které za tímto stojí.

První, co nás musí zarazit je, že deflátor (cenový index očišťující nominální HDP) se najednou po mnoha měsících, kdy je vlivem negativního vývoje směnných relací záporný, stane vysoce kladným (2,6). Ke směnným relacím více např. zde.

Další pozoruhodnost je, že se počítá s růstem(!) spotřeby domácností a to za situace, kdy již nyní stagnuje, resp. klesá a jak konstatuje ČSÚ negativně „přispívá“ k vývoji HDP. Skutečně mě zajímá, jak příští rok se všemi plánovanými opatřeními v oblasti sociálních výdajů, změn na trhu práce atd. spotřeba domácností vzroste o 2%, když např. v červenci klesl prodej potravin o 6,2%!

„Jednotlivé složky poptávky přispěly k růstu HDP ve 2. čtvrtletí rozdílně. Pozitivní příspěvky zahraničního obchodu a tvorby fixních aktiv byly částečně eliminovány pokračujícím poklesem výdajů na konečnou spotřebu domácností a vládních institucí. Ty klesaly jak v meziročním, tak i mezičtvrtletním vyjádření.

Na meziročním snížení výdajů na konečnou spotřebu v úhrnu o 0,8 % se podílely jak domácnosti (- 0,7 %), tak instituce sektoru vlády (- 1,4 %). Domácnosti omezily výdaje zejména za potraviny, alkohol, tabákové výrobky, nábytek a pohonné hmoty…“  (zdroj)

Už programové prohlášení vlády, mimo neustálého opakování, že je vládou rozpočtové odpovědnosti (!) a že hodnoty vytvářejí podnikatelé, se nikterak nezabývá, z jakých zdrojů české ekonomika poroste, jaká je její ekonomická vize. V jednom ze svých článků jsem proto tuto „strategii“ nazvala „mzdově deflační přívěsek Německa“. Ve chvíli, kdy se ekonomika pouze spolehne na čistý vývoz jako jediného tahouna růstu, je nejenom enormně zranitelná vůči vnějšímu prostředí, které nemůže nijak ovlivnit, ale v případě ČR doslova visící na Německu, resp. na čínské poptávce německých strojů, v nichž se nalézají české komponenty. Předpokládané zpomalení Německa tedy ČR enormně zasáhne, protože se ani nepokoušela o vyváženější ekonomický růst, ani o větší diverzifikaci českého exportu a místo toho (škty!) se ruší české zastupitelské úřady. Více k tématu např. zde.

Čísla spotřeby domácností pro příští rok, deflátoru a růstu HDP o 2,5% jsou upraveny tak, aby schodek „vyšel“ 105 mld. Kč, a jsou v situaci české a světové ekonomiky naprosto mimo realitu.

Predikce základních makroekonomických indikátorů



Nyní jsme Řecku blíže, než jsme kdy byli – nikoliv s ohledem na výši veřejného dluhu, či nárůstu úrokových sazeb pro financování. Podobně jako „tvrdě reformující Řekové“ se dostáváme do smrtící ekonomické spirály, která demonstruje slavnou Stiglitzovu poznámku, že řešení krize by nemělo být horší než krize samotná. Dostáváme se do sebeposilujícího se kruhu: drastické škrty – pokles ekonomiky (v prostředí definovaném hromadnou fiskální konsolidací) – další škrty – další pokles ekonomiky atd…

Zbývá si položit otázku proč? Jedná se o chronickou nepoučitelnost vlády, která může být nazvána jen ekonomickou idiocií (diagnóza, nikoliv nadávka) nebo o záměr? Může jít o záměr zcela zdestruovat stát a „věnovat“ ho své klientele, která mi zaplatila volební kampaň? Může jít o to řešit rostoucí sociální napětí nastolením autoritářského hnědého režimu, kdy jsou „týpci“ Joch a Bátora prvním předvojem?

A co si myslíte vy? Diskuse (2 příspěvky)

Vy_ohl_d_02

Zdeněk Vyšohlíd - Domažlice

Na nebezpečí deflace... Pondělí, 12.Září 2011, 11:06:51

... upozornil myslím jako jeden z prvních Soros. Proč se nestalo v žurnalistice tématem tak vážným a „úderným“, aby se s ním musela vyrovnávat i rétorika politických špiček? Proč nemá tlak argumentů z veřejného prostoru dost síly, aby tyto špičky (politického ledu) byly přinuceny opustit sféru ideologie a argumentovat věcněji? Je to jen silou pravicového bolševismu 118 hlasů?

Luděk Ševčík - OSVČ

Pondělí, 12.Září 2011, 13:27:59

A co když je to kombinace obojího - věnování zbytku státu té skupině, která si z něho nejvíce urvala a který jí teď pohlídají nácci. Po návrhu zrušení volebního práva nezaměstnaným mohou přijít na řadu důchodci a vůbec veškeří příjemci státních podpor. To se to pak bude vládnout.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.