Škola hrou – s Dobešovými národovci a katolíky

Zatím hnědne jen jeden úřad. Časem ale může dojít na celý resort školství. Záleží na tom, kam celý proces necháme dojít. Ne jen „rodiče a přátelé školy“, ale celá liberální výseč občanské společnosti.

Ljelinek

Lukáš Jelínek

01.09.2011 08:01

Pokud máte dojem, že hlavní událostí počátku školního roku 2011/2012 je nástup Ladislava Bátory do funkce náměstka ředitelky kanceláře ministra školství, mládeže a tělovýchovy, nemýlíte se. Jsou určitě vážnější a dlouhodobější problémy tohoto resortu, od „optimalizace“ (redukce) základních a středních škol až po školné na vysokých školách. Jenže pan Bátora není jen tak někdo - je symbolem uvažování ministra Dobeše a maskotem celé současné vládní koalice.

Do lavic tentokrát usedá milión dvě stě tisíc dětí na základních školách a 454 tisíc studentů gymnázií, odborných škol a učilišť. Nejmenší čeká systém srovnávacích zkoušek v pátých a devátých ročnících, který dává smysl: dosud si školy totiž řadí učivo podle vlastního gusta, takže absolvent třetí třídy v jednom městě zdaleka nemusí umět to, co jeho kamarád ve městě jiném.

Ti odrostlejší se zase musí sžívat se státními maturitami a patrně i se třemi povinnými maturitními předměty. Ani zde příliš prostoru pro výčitky směřované k ministrovi nezbývá. Maturity zdědil. Snad jen veřejné přestřelky s pověřenou institucí CERMAT si mohl odpustit. No a tři předměty si usmyslela většina poslanců.

Obecně by ale mělo platit, že nejdůkladnější prověřování vědomostí a inteligence dětí a mládeže je prověřování ústní, v dialogu, nikoli v zaškrtávání písmenek u variantních odpovědí v písemných testech. Vždyť stěžejní požadavek doby je umět se orientovat v informačních tocích, interpretovat psaný text, vést diskusi a zvládat nároky moderního občanství. Zde má ještě i Josef Dobeš rezervy.

Do tuhého jde, když hodnotíme vztah ministra k vysokému školství. V Ivanu Wilhelmovi si obstaral náměstka mimořádně schopného. Co ale s tím, když se nedostává peněz ze státní pokladny a když jiné peníze mají být tahány z kapes studentů. Chvíli ministr lobbuje za školné, chvíli „jen“ za „poplatky“, pak zase za školné. Studenti se mohou těšit na roztáčení dluhové spirály. A školy? Kdo ví. Riziko, že o příspěvky ze školného se sníží role státu při jejich financování, je větší než malé.

Alespoň jedno nebezpečí je prozatím zažehnáno. Dětem bude mít kdo otevírat brány, uklízet a vařit. Platy nepedagogickým pracovníkům se prý snižovat nebudou, ačkoli donedávna Dobeš tvrdil, že budou. Anebo vše skončí zase jinak? Vždyť vláda fandí outsourcingu a firem ochotných zaskočit tu a tam za stát – a pěkně si to naúčtovat – je vždy po ruce dost.

Až potud nelze říct, že by Josef Dobeš byl pro svůj resort větším nadělením než většina jeho předchůdců. Leč záliba v „národovectví“ a „katolictví“, jejímž vyústěním je šlechtění Ladislava Bátory, budí vážné obavy. Kdybychom žili v Polsku, šlo by nad dvojicí Dobeš-Bátora přimhouřit oko. U nás jsou ale tandemem nevídaným. Slovy Karla Schwarzenberga, „buď jsme stále demokratická republika, nebo bereme fašismus jako docela zajímavý názor, který by měl být zastoupený na ministerstvu školství.“ A protože TOP 09 nakonec couvla a Bátoru po Dobešově boku akceptovala, platí nejspíš podle celé vládní koalice varianta druhá.

Muž dštící síru na menšiny, intelektuály i koaliční politiky již nepovede personální odbor ministerstva, ale stane se rovnou zástupcem „kancléřky“. Vliv větší, plat stejný či vyšší. Jeho šéfovou bude dáma, kterou si Dobeš vybral po několika předchozích neúspěšných pokusech. Proslavila se jednak seminární prací o Dobešovi, kterou jí sám Dobeš pomohl napsat, a také nadstandardními odměnami, které jí ministr přiklepl, přestože přinejmenším kvalifikace pro tak významnou funkci jí schází. Buďme ale rádi, že je Jana Machálková, kde je. V záloze totiž číhá tajfun Bátora.

Vztah Josefa Dobeše k Ladislavu Bátorovi nejspíš není založen jen na soucitu s médii pronásledovaným jedincem. Jejich vnitřní souznění je evidentně hlubší – zhruba jako ve vztahu Václava Klause k hradnímu vicekancléři Petr Hájkovi, který údajně původně Bátorovi vyšlapával cestičku. Nejpřesvědčivějším dokladem podobného uvažování Dobeše a Bátory je zrušení připravených programů na podporu začleňování romských a jinak znevýhodněných dětí do normální školy. Mnohé prozradily také Dobešovy sympatie k hnutí, jež se staví proti sexuální výchově. Lidskoprávníci a Pravdoláskaři si zkrátka se svými vizemi v resortu školství v dohledné době neškrtnou. Ale kdo si škrtne? Ideologové iniciativy D.O.S.T., Institutu svatého Josefa, Občanského institutu a Suverenity – bloku Jany Bobošíkové?

Zatím nám hnědne jen jeden úřad. Časem ale může dojít na celý resort. Záleží na tom, kam celý proces necháme dojít. Ne jen „rodiče a přátelé školy“, ale celá liberální výseč občanské společnosti. Jak je vidno, na TOP 09 a Nečasovu ODS spoléhat nemůžeme. A Věci veřejné? Nepřipadají vám středeční zprávy o rvačce poslance Michala Babáka (dva vyražené zuby) v pražském Blue Light baru a o rvačce dvou brněnských školaček (jeden zlomený ukazovák) při loučení s prázdninami příznačně podobné?

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.