Japonský premiér a předseda Demokratické strany Japonska (DPJ) Naoto Kan rezignoval na svou stranickou funkci. Stalo se tak v pátek ráno středoevropského času, krátce po schválení dvou důležitých zákonů parlamentem.

„S platností od dnešního dne odstupují z předsednického postu,“ řekl Kan shromážděným zákonodárcům.

„Jakmile si strana zvolí nového předsedu, podám rezignaci i jako premiér. Zároveň odstoupí i celá vláda,“ doplnil.

V japonském politickém prostředí jsou čelní vládní a čelní stranické funkce obvykle svázány. K volbě nového předsedy DPJ tak dojde v nejbližším možném termínu (to jest v pondělí). Hned den následující pak bude rozpuštěna vláda.

Úterním odpolednem počínaje by tedy Japonsko mělo mít opět nového premiéra — za posledních pět let již šestého.

Žádné překvapení

Kanova rezignace byla všeobecně očekávána. Premiér se od vystřídání svého předchůdce Jukia Hatojami v červnu 2010 potýkal se neustávajícím poklesem podpory. Podobně jako předchůdci ani on nedokázal vyvést Japonsko z desetileté hospodářské deprese a podle komentátorů nezvládl ani dostatečně rozhodně postupovat ani po březnovém úderu tsunami.

Když pak Kanova vláda čelila 2. června hlasování o nedůvěře, musel premiér slíbit, že po schválení tří zákonů stěžejních pro jeho politiku odejde sám. První z těchto zákonů (o obnově země po pohromách) byl japonskými poslanci odhlasován již v červenci; druhý (o státním rozpočtu) a třetí (o podpoře obnovitelných zdrojů) právě v pátek.

„Věřím, že jsem udělal vše, co bylo v mých silách, a vše, co bylo za daných podmínek nezbytné,“ zhodnotil premiér Kan svoje vládnutí.

Dle vlastních slov se bude dál věnovat energetické politice a přípravě opatření, které by měly zaručit bezjadernou budoucnost země.

Kdo po Kanovi?

Ve straně Naoty Kana mezitím probíhají přípravy na volbu vedení a i vlastní boj o nástupnictví. Předsedu, a tedy i premiéra nebudou tentokrát volit všichni členové DPJ, ale jen poslanci a senátoři strany. Těch je dohromady 398.

Kandidaturu na předsedu již ohlásilo devět politiků; výrazně větší podporu však mají dle agentur jen dva. Těmito favority jsou bývalý ministr zahraničí Sejdži Maehara a Kanův ministr financí Jošihiko Noda.

Podle agentury AFP i japonských Timesů je Meahara oblíbenější. Proslul zásadou jasného vymezení japonské politiky vůči Číně a zároveň nesouhlasem se zásadním zvyšováním daní — jedné ze stěžejních reakcí své strany na světovou krizi.

Maeahara však nemá podporu nejvlivnějšího muže ve straně — tvz. Stínového šogúna Ičira Ozawy. Jeho názor přitom dle AFP ovlivní hlasy až 130 zákonodárců. To posiluje pozici druhého z favoritů — Jošihika Nody.

Těžký úděl

Ať už se stane předsedou Demokratické strany Japonska a nové vlády kdokoliv, problémy, jímž bude čelit, zůstanou stejné. Dle BBC půjde především o konsolidaci sil v parlamentu, pokrok v obnově země po březnových pohromách a snahu o znovu-podnícení hospodářského růstu.

Právě zásluhou neschopnosti obnovit sílu ekonomiky prohrál v roce 2009 volby letitý hegemon japonské politiky — pravicová Liberálnědemokratická strana. Středolevá DPJ vládla nejprve v koalici se sociálními demokraty (v Japonsku pacifistickými a radikálně levicovými) a také s lidovci; sociální demokraté však v červnu 2010 z vlády odešli. Stalo se tak po té, co kabinet nedokázal vyjednat rozsáhlejší stažení amerických vojsk z ostrova Okinawa.

DPJ s lidovci mají v dolní komoře japonského parlamentu stále většinu; v horní jsou ale po odchodu sociální demokracie v menšině, a proto nedokážou řadu věcí prosadit.

Před Kanem a Hatojamou (oba DPJ) vládli Japonsku tři premiéři z řad pravice — Taró Aso, Jasuó Fakuda a Šinzó Abe. Žádný z pětice přitom nevydržel v úřadu déle než nyní odstupující Naoto Kan, 14 měsíců. Posledním z japonských předsedů vlád, který dosloužil celé období, byl Džuničiró Koizumi v letech 2001 až 2006.

Další informace:

BBC News Japan PM Naoto Kan announces resignation amid criticism

AFP Japan PM to step down, race to replace him begins

The Japan Times Crowded field seen in Monday DPJ race