Fanatik Jakl a poskok prezidenta Hájek nevědí o svobodě slova nic

Svoboda slova se prý nesmí omezovat. Což v praxi znamená, že se smí říkat cokoli, třeba vyzývat k násilí. S jedinou výjimkou. Hlavu státu a její nejbližší okolí nesmí beztrestně urážet ani člen vlády.

Prezidentův vicekancléř Petr Hájek a jeho kolega, prezidentský tajemník Ladislav Jakl, jsou neúnavnými zastánci svobody slova - obzvláště tehdy, jde-li o svobodu pravicových extremistů. V těchto případech jsou Hájek s Jaklem jako psi utržení ze řetězu a není většího obhájce svobody slova nad ně.

Nedávno se naši chlapci rozhorlili, cože má kdo zakazovat vysokému státnímu úředníkovi, aby veřejně sděloval své názory. Měli tím na mysli pravicového extremistu Bátoru, kterého Hájek sám dohodil ministrovi školství Dobešovi. Toho Bátoru, který nedávno bezostyšně pozurážel Karla Schwarzenberga, namísto toho, aby jej čestně vyzval na souboj. Hájek tak zároveň hájil i sebe, jelikož i on je vysokým státním úředníkem, který nás stále neustále, zas a znovu, obšťastňuje svými předvařenými pravdami.

„Pan Bátora je už půl roku terčem sprostých útoků, lží, urážek, zesměšňování, pomluv a nátlaku. Sám se ale, zdá se, bránit nesmí," zastal se Jakl muže, který vychvaluje známou, hrubě antisemitskou knihu, který kandidoval za extremistickou, šovinistickou a rasistickou Národní stranu a který se účastnil přednášek, na nichž hovořil mluvčí militantního neonacistického Národního odporu o antisemitismu v Čechách. A který se od svých publikovaných názorů, postojů a konání nikdy nedistancoval. (Viz článek Podrobnosti k bátorismu jsou více než varující.)

Ten samý Jakl si pozval na oslavu svých narozenin toho samého Bátoru a další představitele krajní pravice v České republice. A ten samý Jakl poskytl rozhovor do knihy Deset tisíc extremistů, jejímž spoluautorem je manažer neonacistické hudební skupiny Conflict 88 Robert Fürych. Jakl v rozhovoru hájí právo všech kapel, včetně těch neonacistických, zpívat co se jim zamane. Fürych také v ČR prodává oblečení Thor Steinar, oblíbené mezi příznivci krajní pravice.

Jakl na otázky MF Dnes, jak rozhovor vznikl a zda věděl o tom, kdo je Robert Fürych, neodpověděl. „Takovou knihu neznám,“ vzkázal jen prostřednictvím SMS. Dalšího spoluautora knihy Jaroslava Smílka se Jaklovo vyjádření dotklo. „To musí mít nějaký výpadek paměti. Ten rozhovor jsme pořídili na Hradě, kde nás přijal. Dokonce nás tehdy málem přijal i pan prezident Klaus, ale nevyšlo to. Text jsme autorizovali mailem a jedno vydání jsme mu poslali," řekl Smílek s tím, že na Hrad za Jaklem jej doprovázel právě Fürych.

Jak vidno, Jakl chápe svobodu slova tak široce, že již nelze šířeji. Ke svobodě slova podle něj zřejmě patří i bratříčkování se s těmi, kterých se zastává proti zlým a nepřejícím kampaním, které rozpoutávají nezodpovědní pravdoláskaři. Že jsou ti podle něj hodní shodou okolností pravicoví extremisté, mu v přátelení s nimi nijak nebrání, jelikož pravdoláskaři jsou pro něj mnohem nebezpečnější než „malí čeští fašounci“.

Jakl neřekne ani to, že rasistické kapely nesmějí vyzývat k násilí. Svoboda se prostě nemá ničím omezovat – a je to. Takže až někdo příště Jaklovi ukradne sto tisíc, prezidentův tajemník jen vzdychne, že to zloději nemůže mít za zlé, protože ten mu vzal peníze z vlastního svobodného rozhodnutí.

Podstata Jaklova uvažování spočívá v tom, že si vystačí s ideologií, s ideologickým sloganem, poučkou ve znění: svoboda slova je neomezená. Svoboda podle něj může omezovat svobodu druhých, jelikož na svobodu se nesmí sáhnout. Že to zní absurdně? Jistě. A víme také proč.

Jakl se svá slova nesnaží nikterak domyslet, podívat se věci na kloub. Jen se znalostí věci lze přeci argumentovat, odůvodňovat, popisovat. A to je to, co Jakl nedělá, což okoukal od svého guru Klause. Jejich slova jsou nám dávkována coby bezpodmínečně pravdivá bez jakéhokoli zdůvodňování, upřesnění, rozebrání obsahu sdělení, podání souvislostí. A tak je také máme brát a na nic se neptat, jak máme my, pravdoláskaři, ve zvyku.

Jaklova „ideologie svobody“ je ale jen prostředkem, způsobem, jakým uchopuje svět. To, co jej k tomu vede, je fanatismus. Jen fanatikům stačí vždy a za každých okolností ideologické fráze, kterými zdůvodní prakticky cokoli. (Podrobně jsem o tom psal v článku Terorismus v Norsku vyklíčil z fanatismu, nikoli ze šílenství.)

A Hájkova obhajoba svobody slova končí a padá v momentě, kdy se chce svého práva domoci někdo jiný, než extremistický kecálek Hájkova či Bátorova typu. Nyní chce tento zastánce svobody žalovat ministra Karla Schwarzenberga, který využil svého práva na svobodu slova a řekl o něm, že je pouhým poskokem prezidenta Klause.

„Hlavu státu a její nejbližší okolí beztrestně urážet nesmí ani člen vlády," uvedl Hájek ve svém prohlášení.

Všimněte si, prosím, slov, která Hájek do svého prohlášení vsunul. Urážet nikdo nesmí prezidenta a jeho NEJBLIŽŠÍ OKOLÍ. Tím okolím myslí Hájek sebe. O urážení či neurážení okolí (ať už prezidentského či jiného) ovšem žádný zákon nehovoří.

Na něco tak pitomého může přijít jen Petr Hájek, obyčejný poskok prezidenta Václava Klause, který nemá o svobodě slova ani ponětí. Právě tak jako Jakl.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Ondřej Wolf - farář v.v.

Středa, 24.Srpna 2011, 07:50:11

Hypotéza: Hájek se cítí dotčen nejvíce tím, že K.Schwarzenberg ve svém výroku prohodil role - tedy že Hájek je Klausův poskok.
Ve skutečnosti je Klaus Hájkovým poskokem. Býti Hájkovým poskokem je taková čest, že její (i když ryze technické) zpochybnění je urážkou hlavy státu i osoby Václava Klause.......
Ondřej

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.