Tři otázky nad Šumavou

Proč se ke všemu vyjadřuje neustále starosta Modravy Antonín Schubert? Proč se nepíše, že NP Šumava je v oblasti jedním z největších zaměstnavatelů, a to mnohem stabilnější než na počasí závislý turistický provoz? Co je to za člověka, ten Jan Stráský?

Pokud jde o starostu Schuberta (kterého znám z několika svých pořadů pro Český rozhlas i trochu osobně), je to člověk, kterému se zalíbilo v médiích. V případě rozhlasu a televize má obzvláštní výhodu ve své schopnosti plynule a stručně, ale ne příliš úsečně hovořit, jeho suverénní projev do jisté míry dodává sdělení důvěryhodnosti (naopak málo komunikativní bývalý ředitel Národního parku Krejčí už svým nejistým projevem zpochybňoval i to, co sám říká a koná).

Tištěná média, která nepracují s autentickou výpovědí, by se ovšem měla umět s takovým jednostranným efektem vypořádat, neměla by se spokojovat s informacemi, které starosta Schubert předkládá, jako kdy byl nějakým tiskovým mluvčím šumavských obcí a měl své výroky tímto institucionalizované. Zajímalo by mě, co si o věci myslí starosta Kvildy nebo Srní, překvapuje mě, že jsme se nedočetli nic o názoru představitelů Železné Rudy, Hartmanic a Prášil. Vzpomeňme si, jak na konci devadesátých let obdivuhodně pevný starosta Kašperských Hor dokázal odolat nabídkám kanadské firmy, která tam chtěla těžit zlato, a těžbu prostě nedopustil. Co si o problematice Národního parku Šumava myslí třeba tento zkušený, prozíravý a charakterní místní politik (ani nevím, je-li ještě starostou nebo co dělá, ale to je nakonec jedno). Šumavské obce pořádají happening s alegorickými vozy, to už je zbytečná komedie pro média a pro turisty. V Modravě má své obří sídlo, vybudované na místě bývalé roty pohraniční stráže, miliardář Zdeněk Bakala. Jaký má tento přísně uzavřený objekt vliv na život obce, kolik představuje už jenom daň z nemovitosti, není nakonec za pevnou pozicí starosty Schuberta tento obratný miliardář?

Modrava je krásné místo, nejhezčí je tu secesní Klostermannova chata od architekta Bohuslava Fuchse, ale upřímně řečeno, dnes Modravě dominují a hyzdí ji obrovská parkoviště. Je tu zřetelně vidět, že Šumava je dnes turisty (a zejména cyklisty) přetížená, že takovýto provoz nemá pro místní lidi valný smysl a že by bylo třeba vážně uvažovat o tom, jak přirozeným a šetrným způsobem vytvořit pracovní příležitosti pro místní obyvatele. Nepřátelství ke studentům nejrůznějších oborů a ochráncům bezzásahovosti je vlastně pošetilé – mnohem lépe by starosta udělal, kdyby se s nimi spřátelil, poskytl jim podporu pro jejich projekty a pokusil se o skutečně nový šumavský program. Děje se pravý opak – a přitom na nejrůznějších činnostech Národního parku Šumava mnozí studenti a přesvědčení ochránci přírody odpracovali každé prázdniny velký počet brigádnických hodin při úpravě vodních toků, budování hatí, zajišťování svahů proti erozi a tak dál – mluvím jen o tom, co jsem na Šumavě sama viděla. Šumava samozřejmě je obhospodařovatelná, (však je to historicky doloženo a zastánci kácení se na to také odvolávají), ale bylo by dobré hledat méně drancovací způsoby jejího hospodářského využití než je protivná cyklistika po někdejších vojenských cestách.

V pátečních Lidových novinách se objevil článek Marka Kerlese nazvaný Šumavané: Chceme zisk z brouka! Obsahuje částečně odpověď na moji druhou otázku, píše se tam, že někteří šumavští starostové vidí recept na zlepšení vztahů mezi obcemi a Národním parkem Šumava v tom, že Národní park zajistí víc pracovních příležitostí pro místní. Vrací se znovu k problematice výběrových řízení na těžbu (a teď je řeč o hospodářských zónách), která zpravidla vyhrávají velké těžařské firmy, které pak na samotnou práci najímají zahraniční dělníky (kterým je pak i jedno, že situace je z lidského hlediska už nepřijatelná, protože jí nerozumějí a jsou navíc zřejmě drženi v šachu rizikem nevyplacené mzdy a tak podobně).

Zástupce ředitele Národního parku Šumava Jiří Mánek (kterého Jan Stráský nastrkuje do většiny vyjádření) ale říká, že bohužel zákon o veřejných zakázkách je takový, že jako státní organizace musejí výběrové řízení vypsat a přijmout nejnižší nabídku. Ta by ale neměla být v Národním parku tím hlavním kritériem, mnohem důležitější je tu obecná shoda o jeho smyslu a vývoji i, s prominutím, udržitelnost místního života. Dřevorubci ze Šumavy, kteří hledají práci na Slovensku, jsou právem naštvaní a z naprosto pochopitelných důvodů správu Národního parku nenávidí. Ta říká, že musí postupovat podle zákona. Zákon o národním parku, o němž stále hovoří ministr životního prostředí, by na tento jev měl vzít ohled, zahrnout v tomto smyslu do národního parku i jeho obyvatele. To je ale něco úplně jiného než volno k budování sjezdovek a turistických atrakcí.

Článek v Lidových novinách také uvádí, že při známé historické kůrovcové kalamitě před 150 lety lidé na Šumavě zbohatli a diví se, proč to tak není dnes. Ale v tom je zásadní omyl. Před 150 lety lidé na Šumavě nezbohatli. Jak to ve skutečnosti bylo si můžeme přečíst u Klostermanna. Zbohatli překupníci dřeva a hospodští a provozovatelé dočasných útulen, nocleháren a poněkud i heren a nevěstinců: bylo to analogické poměrům na americkém Divokém Západě. Naopak místní lidé často vsadili všechno na zisk z těžby dřeva, zanedbali svá hospodářství (na která neměli čas) a postupně krachovali. Museli koupit krmivo pro dobytek na zimu (které kvůli těžbě dřeva nestihli zajistit), protože zejména voly, ale i koně potřebovali o přibližování dřeva a krávy k obživě. Toho využili překupníci a zvedli jim ceny sena a obilí, Šumavané se u vidiny budoucího zisku zadlužili u stejných obchodníků, kterým prodávali dřevo, ti jim dluhy strhli a Šumavané se ocitli v pasti. Tomu říkají šumavští obyvatelé zbohatnutí? Román V ráji šumavském má velmi ironický titul, ale obávám se, že ačkoliv v turistickém centru v Modravě se Klostermannových knížek prodává nepřeberně, místní lidé je pořádně nečtou. Klostermann ve svém románu naopak popisuje hamižnost a úpadek mravů na Šumavě, vydřidušství obchodníků dřevem dole na Otavě v Dlouhé vsi před Sušicí (a je smutné, že to bývali často židé a Klostermannovy knihy proto vyznívají antisemitsky). Šumava po vytěžení lesů po kůrovci zůstává zpustlá, vyrabovaná, hospodářsky i morálně zchudlá, vyholená a připravená pro výsadbu smrkové monokultury.

Jana Stráského jsem si celkem vážila (také jsem se s ním setkala při natáčení pro rozhlas) pro jeho osobní neokázalost a schopnost po odchodu z politiky najít si vlastní občansky prospěšný program (v Klubu českých turistů). Jeho chování v čele Národního parku Šumava je nejen zklamáním, ale i důkazem o tom, že je z podstaty své životní orientace až příliš soustředěn jednak na turistický ruch a pak také jako koneckonců bankovní úředník a neoliberální ekonom na zjednodušená, silová řešení. Je to muž, zakotvený svým myšlením v minulé (alespoň doufám, že minulé!) době, zaměřené na ziskové podnikání místo na dobré hospodaření, jehož je na Šumavě zapotřebí. Jeho láska k horám je bohužel konzumní.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Vy_ohl_d_02

Zdeněk Vyšohlíd - Domažlice

Jsem laik, ale nechci divočinu za každou cenu Pondělí, 22.Srpna 2011, 11:04:35

Velmi zajímavá a opomíjená je otázka, co si o kácení myslí ostatní obyvatelé Šumavy. A co vědci, vzývaní nahoru dolů – ovšem nezapomínáme se ptát také těch, co se zabývají hospodářským zeměpisem, minulostí života krajiny, lesním hopodařením apod.? A co třeba také Šumaváci, ale v Bavorsku?
Je-li šumavský les lesem hospodářským, ale ze zákona předurčen k „zpralesnění“. S tím prý může proti kácení argumentovat jen naprosto krátkozraký laik. Tím jsem. Proto si dovoluji jen upozornit na devastaci zemědělské půdy u nás, třeba pastvin - nebo si vzpomínám na kilometry bodlákových porostů na Sokolovsku… Tam ta devastace probíhá bez zákonů a bez protestů; šumavský syndrom ale vidím v tom, že i zde se z kulturní krajiny stává divočina.

Petr Henych - Liberec

Protivná a drancovací cyklistika? Pondělí, 22.Srpna 2011, 23:52:9

Články Aleny Zemančíkové v DR jsem míval vždycky rád, ale jejímu výpadu - dokonce dvojnásobnému - proti cyklistice na Šumavě nerozumím.
Jak souvisejí obrovská parkoviště s cyklistikou? Nebyla náhodou budovaná spíš kvůli automobilistům? Není naopak žádoucí na území NP nahradit "tvrdý" turismus jeho "měkkými" variantami, které nevyžadují žádnou náročnou infrastrukturu? Proč spíš na Šumavě neomezit automobilismus (alespoň pro nerezidenty), než jízdu na kole?
Na Šumavě jsme byli v posledních letech dvakrát. Poprvé na několikadenním pěším přechodu, při kterém jsme byli zklamáni absencí turistických cest s měkkým povrchem. Šlapat několik dnů hlavně po asfaltu není opravdu nic příjemného. Proto jsme při druhé návštěvě zvolili kombinaci vlaku a kola. Cyklotrasy vedly z 95% po asfaltu nebo betonu, kde může cyklista těžko způsobit nějakou škodu. Kolize s chodci nehrozí snad s výjimkou několika málo míst, při ohleduplném chování snadno řešitelných. Kolo nijak neznečišťuje vodu ani ovzduší. Na kole se dá dojet i ke vzdálenějšímu nádraží (Sušice, Horažďovice) bez použití motorových vozidel.
Myslel jsem si, že k přírodě šetrnější způsob poznávání Šumavy snad ani být nemůže. Ale po přečtení článku si začínám připadat jako zločinec :(

Alena Zemančíková - Brno

Úterý, 23.Srpna 2011, 09:49:1

Vážený pane Hanychu,
neberte to, prosím, tak osobně, a rozhodně si nemusíte připadat jako zločinec. Přítomnost aut a parkovišť ovšem s cyklistickou souvisí , jakkoli je možno se dopravit na kole z nejbližšího nádraží ( i když někdy je to už dost daleko), a jakkoli existují cyklobusy, kterými se člověk také může popovézt i s kolem. Když se ale podíváte na parkoviště na Šumavě, uvidíte samozřejmě mnoho aut, na nichž si lidé přivezli kola až na místo ( zvlášť, když je daleko od nádraží nako například Modrava nebo Kvilda či Prášily).Na Poledník například jde pěší člověk protivnou, z časů vojenského dozoru nad Šumavou vyasfaltovanou cestou společně s cyklisty, kteří se do kopce obdivuhodně namáhají, zato ale dolů frčí rychlostí osobního automobilu. Nějaké motání se po cestě, rozhlížení, dětské pobíhání a jiné půvaby pěší chůze nejsou vůbec možné, člověk se v podstatě musí chovat jako na silnici.
Já ale nemířím proti cyklistice, hlavně mi leží na srdci, že hospodářské využívání krajiny jenom turistickým provozem je pošetilost, turistika v důsledku krajinu spíše poškozuje, vytváří sezónní nárazy, vede k potřebě zábav a atrakcí a ty - když nic jiného - produkují hluk a křiklavé barvy a to podle mého přesvědčení do přírody nepatří. To zase není nic proti turistice, ale proti turistickému průmyslu, který podporuje její konzumní charakter.
Jan Stráský v rozhovoru, který sme spolu kdysi vedli, také říkal, že když se cyklisté a pěší turisté vzájemně na cestě obtěžují, nezbývá než jejich cesty oddělit. Ale to se mi právě zdá jako ten zmíněný konzumní přístup - přiděláme další cestu, vytvoříme další pohodlí, a na Šumavu bude jezdit ještě víc lidí, kterým v podstatě o turistiku nejde.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.