Turecko se pře, jak chápat rezignaci armádního velení

Čtveřice nejvýše postavených generálů v Turecku překvapivě odstoupila. O jejich nástupcích teď spolurozhoduje premiér z islámskodemokratické strany. Dle jedněch hlasů je ohroženo celé kemalistické zřízení. Dle jiných jde naopak o počátek velké změny k lepšímu.

(pjed)

02.08.2011 20:07

Aktualizováno: 20:33

A3

Armáda stráží dle turecké ústavy sekulární povahu státu. Kvůli obavám z jejího ohrožení provedla od roku 1960 dva regulérní převraty a ve dvou dalších případech jimi pohrozila. Foto neznámého autora, flickr.com

Čilá diskuse o komplotech, mocenských tazích ale i naději na demokratičtější systém zaměstnává od minulého týdne všechna zpravodajská média v Turecku. Na jedné straně se píše se o hrozbě islamizace, nové prezidentské diktatury či zákulisních hrátkách. Na druhé zároveň o reformách, žádoucí výměně kádrů nebo dokonce Nové republice.

Podnětem k debatě se stala rezignace nejvýše postavených generálů, k níž došlo v pátek. Vojenští velitelé mají v Turecku tradičně a také ze zákona postavení strážců sekulárního charakteru zřízení. Nyní jsou ale nejvyšší místa prázdná. K vládě kritičtí komentátoři se přitom obávají, že stávající premiér Recip Tayyip Erdoğan hodlá funkce obsadit svými stoupenci, kteří nebudou bránit změnám k tu autoritářštějšímu, tu islamističtějšímu zřízení.

Odchod oznámili celkem čtyři generálové: vrchní velitel pozemních sil Erdal Ceylanoğlu, vrchní velitel letectva Hasan Aksay, vrchní velitel námořnictva Uğur Yiğit a především náčelník generálního štábu Işık Koşaner. Odůvodnili jej vtažením kolegů a podřízených do „zmanipulovaného a zpolitizovaného procesu“, v němž čelí obvinění z přípravy protivládního puče, a také „nemožností takto osočené bránit“ proti bezpráví a „lživé propagandě médií“.

V Turecku probíhá v současnosti podobných procesů několik, přičemž v jednom z těch straších – takzvané kauze Balyoz (případu Sledgehammer, Perlík) – bylo právě v pátek 29. července vzneseno nové obvinění proti 22 lidem. Šest z nich představují jiní generálové a podle dosud nepotvrzených informací je mezi nimi i jeden člen Nejvyšší vojenské rady (YAŞ) – hlavního vojensko-politického orgánu ve státě.

Reakce a další vývoj
Rezignace nejvýše postavených velitelů turecké armády vyvolala řadu protichůdných reakcí. Zatímco prezident Abdulláh Gül z Erdoğanovy Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) prostě oznámil, že rozhodnutí generálů „respektuje“ a že tři z nich „byli již stejně ve věku pro odchod do výslužby“, vedení hlavního opozičního uskupení (Republikánské lidové strany – CHP) označilo událost za „vrchol každodenní kampaně“, kterou se vláda snaží „diskreditovat tureckou armádu“.

Druhá z opozičních stran – nacionalistická Strana národní akce (MHP) – vyhodnotila událost jako „vrcholný projev vládní neschopnosti“. Poslední parlamentní uskupení – prokurdská Strana míru a demokracie (BDP) – zas v aktu uzřela, slovy předsedy Selahattina Demirtaşe, příznak, že Turecko může existovat i bez „armádního poručnictví“, třebaže „ke skutečné občanské demokracii má ještě daleko“.

Média událost potom vyložila věrně dle zaměření své redakce: republikánská jako důkaz, že se premiér snaží pozvolna usurpovat veškerou moc; přísně sekulární jako vzrůst hrozby islamizace země; mírně provládní jako důležitou, leč nijak popuzující událost. Západní analytiky přitom zaujal zejména komentář Aslı Aydıntaşbaşové z deníku Milliyet. Dle této známé přispěvatelky newyorkských Timesů jde „prakticky o konec zvláštního postavení armády v turecké demokracii“ a o „symbolický okamžik, v němž první turecká republika končí a druhá začíná“.

Turečtí politikové, jejichž vyjádření plní stránky internetových vydání listů Hürriyet a Cumhuriyet už pátý den, zatím podobná slova nepoužívají. Podle tematických komentářů je ale cítit, že něco visí ve vzduchu.

Prezident Gül pověřil o víkendu vrchním velením armády provizorně generála Necdeta Özela. Özel doposud zastával funkci vrchního velitele Jandarmy (vojensko-policejní ozbrojené složky) a nyní by se měl stát vrchním velitelem pozemních sil. To je post, jehož držitelé se tradičně stávají náčelníky celého generálního štábu.

O obsazení všech uprázdněných postů má oficiálně rozhodnout Nejvyšší vojenská rada, která v pondělní zahájila své čtyřdenní zasedání. Schůze se ovšem v rozporu se zvykem neúčastní 14 členů YAŞ, ale jen 9 (čtyři generálové rezignovali a jeden je zřejmě ve vazbě). Radě též nepředsedá generál, jak káže zase jiná tradice, ale sám premiér Erdoğan. Podle Hürriyetu se přitom ve skutečnosti všechno rozhoduje v Erdoğanově rezidenci, kam si generála Özela již několikrát v posledních dnech pozval.

Kořen problému?
Erdoğanova Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) vznikla ze zbytků otevřeně islamistické Strany prosperity, jež byla v roce 1997 ústavním soudem rozpuštěna právě na nátlak vojáků. AKP pak k moci nastoupila o pět let později. Od té doby vyhrála troje parlamentní volby. Před těmi posledními (letos v červnu) slíbila přepsat konstituci. Těsně však nezískala ústavní většinu mandátů.

AKP a Erdoğanovy vlády se rovněž v minulých letech snažily roli armády v turecké politice oslabovat. Nejvýznamnějším krokem se v tomto smyslu stal tzv. Sedmý reformní balíček přijatý v červenci 2003. Ten mimojiné zbavil tureckého premiéra a prezidenta povinnosti naplňovat „doporučení“ armádního velení, upřel pověřencům nejvyšších vojenských velitelů právo na vstup do jakékoliv civilní budovy či zrušil posty vojenských cenzorů v úřadu pro dohled na biografy, audiovizuálním průmyslem a hudebně-nahrávacími studii.

Podle tematických analýz pomohla vládám AKP i tehdy intenzivní snaha Turecka splnit podmínky přistoupení do Evropské unie. Vláda se při svých reformách pravidelně odvolávala na tlak z Bruselu.

Stovky pučistů
Celá věc má ale ještě jeden rozměr. Deník Cumhuriyet v souvislosti s aktuálním děním připomíná, že od nástupu AKP stanulo před soudem již několik stovek lidí, kteří se museli zodpovídat z podobného obvinění - podílu na spiknutí či přímo plánování vojenského převratu. Nejvíce takovýchto obvinění (na 400) padlo v procesu Ergenekon, který se dostal k soudu před dvěma lety.

Nyní zviditelněné kauza Balyoz (Sledgehammer) je o pár let starší. Vznikla na základě nálezu reportérů liberálního listu Taraf, kteří v roce 2003 objevily plány armádního spiknutí. To počítalo s převzetím moci, k němuž by došlo po vyprovokování válečného konfliktu s Řeckem a odpálením několika bomb v istanbulských mešitách.

Kvůli případu je nyní v Turecku internováno na 200 vojenských důstojníků, včetně 17 generálů a admirálů. Podle výkladu obviněných přitom šlo pouze o materiál určený k výuce strategického plánování.

Jak proces Ergenekon, tak kauza Balyoz nejsou doposud uzavřeny a obviněných stále přibývá.


Další informace:
Cumhuriyet Military resignations, 'extraordinary' or a crisis?
Hürriyet Erdoğan presses for power shift away from army
Hürriyet Turkish government calls resignations ‘normalization,’ opposition deems them ‘a crisis’
BBC News Turkey to appoint military chiefs
BBC News Turkey: Military chiefs resign en masse
BBC News Turkey tries army officers over Sledgehammer 'plot'


A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Aktualizace Čtvrtek, 4.Srpna 2011, 13:07:39

Podle agenturních zpráv z čtvrtečního dopoledne byl za nového náčelníka štábu zvolen generál Necdet Özel. Do jeho dosavadní funkce vrchního velitele pozemních sil byl povýšen generál Hayri Kıvrıkoğlu, vrchním velitelem letectva se stane generál Mehmet Erten a vrchním velitelem námořnictva admirál Emin Murat Bilgel. Mandát nových velitelů musí ještě schválit celá vláda, jedná se ale jen o formalitu.

Dle tureckých médií nelze vybrané velitele označit přímo za Erdoğanovy loutky - všichni jsou v rámci armády respektovanými důstojníky. Ve všech čtyřech případech jde ale o vojáky, kteří se otevřeně hlásí k názoru, že by armáda měla do záležitostí vlády zasahovat co nejméně.

Turečtí komentátoři zároveň zdůrazňují, že jde o první případ, kdy o obsazení nejvyšších postů v turecké armádě rozhodovali zvolení politikové-civilisté, nikoliv sami vojáci.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.