V dětství jsem sníval o tom, že by se podařilo vykopat tunel — nic velkého, stačila by jen taková úzká chodbička, ale rovná a rovnou dolů až do Austrálie. Od nás ze dvora přímo středem Země až tam. A já bych tam vždycky hodil kamínek, tam by ho někdo chytil, potěšil se s ním a zase mi ho vrátil.

Kdyby ale nedával pozor, kamínek by se na okamžik zastavil — a hned zase padal zpátky sem k nám na dvorek a já bych už musel si trošku pro něj sáhnout — kdyby mi zase ulít, už by navždy zůstal kmitat kolem středu Země.

Takovou díru ale — a že by to byl tunel! - nikdo nevykopal. Až teď náš pan prezident. A hned ho užívá. Asi má heslo „Kdo jsi vez viny, hoď kamenem!“ — a tak hází po Evropě kamení. „Jsem zde jediným řečníkem z Evropy, a proto bych asi měl mluvit o Evropě, což není snadné, Evropa je příliš heterogenní… Já se navíc moc často za Evropana nepovažuji,“ říkal tam náš pan prezident. Když to není „moc často“, tedy jindy „raději říkám,“ pokračuje prezidentská přednáška, že jsem občanem jedné evropské země“.

Vzpomínám na policistku z letiště. Říkala, že Václav Klaus nepřijel na oficiální návštěvu, a proto se ocitl stejně jako ostatní neoficiální hosté ve frontě na prohlídku; musí čekat jako oni — ale to se mu nelíbilo.

To první, čemu nerozumím, je, proč se nikdo nezajímá o tuto „reprezentativní“ cestu. Je to dovolená, výlet — nebo „pracovní“ cesta na přednášku k protinožcům? A kdo platí dopravu, ubytování? Nikdo se neptá. Raději ani já ne.

To druhé, nač bych se rád optal, je: Kdo jsme my? Jestliže dnešní prezident prohlásil, že „komunističtí vůdcové nám vždycky říkali“ to a to, ale to bylo málo, bylo nutno uchopit problém fortelněji, a proto „my“ jsme oponovali! Oni sice mysleli tak a tak, „ale my jsme jim stále říkali, že to nestačí, že je třeba udělat zásadní systémovou změnu“. To je to druhé, nač se ptám: Kdo si to mohl dovolit, kteří MY mohli JIM vyčítat systém?! Že by vědeckovýzkumné a zároveň stranické pracoviště UV KSČ? Kdo mohl zpochybňovat systém? A proč se takové síle a autoritě nevěnují média daleko víc, vždyť zrodila snad všechny představitele politických stran, které po převratu vznikly?

Třetí mračno nejasností vzbuzují ekonomické hlášky. „Evropa se musí zbavit svého ´soziale Marktwirtschaft´.“ Musí odstranit „dominanci politiky nad ekonomikou“. Na jedné straně Václav Klaus přiznává, že „měnová unie pomůže vytvořit fiskální a politickou unii“, protože to asi je z ekonomického hlediska prospěšné — ale na druhé straně to odmítá, pokračování měnové unie by nás obyvatele Evropy přišlo příliš draho — a také přijde a budeme litovat. Jak si může někdo dovolit označit našeho současného prezidenta za duchovního otce bankovního socialismu v ČR devadesátých let, když tak jasně stojí proti „dominanci politiky nad ekonomikou? Když tak jednoznačně odsuzuje „obrovské finanční injekce“, které mají zabránit „prohloubení“ krize — proč se za privatizací půjčovalo privatizátorům ve velkém?

Z Austrálie bylo proti Evropě hozeno kamenem. Snad nedopadne jako ty kamínky z mého dětství, které nikdo nezachytil, a tak jen kmitaly mezi zemí pod našima nohama a zemí pod nohama protinožců a vytvářely jakýsi mezikontinentální odpad. Jakési interkontinentální smetí, jímž se staly ty kameny a kamínky, které nikdo nezachytil, a tak kmitají na věčné časy a nikdy jinak!

Po návštěvě našeho prezidenta v Austrálii zůstává mezi kontinentem protinožců a Evropou dost takových kamínků i kamenů. Jak se říká: Kdo je bez chyby, ať hodí kamenem! — A protože on myslel, tak házel… Co z toho? Jsou dvě možnosti:

Když je někdo zachytí a dá si s tím tu práci, bude z nich působivá mozaika nejasností i trapných otázek. - Když si tu práci nikdo nedá, bude z nich jen Klausovo interkontinentální smetí. Nevím, která z těchto možností je lepší.