O politicích a novinářích

Pavel Šaradín

Bulvární deník Nový Čas přinesl informaci, že Ján Slota močil z terasy jedné bratislavské restaurace. Noviny za to dostaly pokutu. Evropský soud pro lidská práva odsoudil Slovensko za porušení svobody slova a informací.

Původně jsem si myslel, že budu psát o tom, jak se Martin Komárek v Mladé frontě Dnes vypořádal s aktivisty na Šumavě. Byl to jeho asi vůbec nejhorší a nejnebezpečnější komentář, jaký jsem četl. Kdyby mu jej nadiktoval v roce 1995 Václav Klaus a on ho přepsal, dalo by se to pochopit, ale takto?

V minulých dnech mne ovšem zaujala jedna informace o trochu víc. Mohli jsme se dočíst, že Evropský soud pro lidská práva odsoudil Slovensko za porušení svobody slova a informací. Bulvární deník Nový Čas v roce 1999 napsal, že dlouholetý šéf a nejvlivnější člen Slovenské národní strany močil z terasy jedné bratislavské restaurace. Podobně se zachoval i jeho společník, policejní viceprezident Jozef Petráš. Ten si na deník stěžoval a soud mu dal zapravdu. Pokuta pro vydavatele činila milion slovenských korun, následně byla snížena na polovinu. Výsledek nezpochybnil ani Ústavní soud, takže se celý případ dostal až do Štrasburku. Soudce konstatoval, že bylo skutečně porušeno právo na svobodu projevu. To je pro středoevropský prostor samozřejmě dobrá informace. Otázkou je to, co bývá motivem zveřejňování podobných informací v bulvárních listech. Zda je to senzace, nebo snaha o zlepšení kvality demokracie? Asi víme, jaká bude odpověď. Ale na tom nyní až tak úplně nezáleží.

Noviny snesou ledacos. Příkladem budiž zveřejňování Klausova Zápisníku z cest. Nyní se k němu propůjčilo Právo. Nečetl jsem všechny zápisníky, ale v jednom prezident napsal, že v Austrálii komentátoři Evropě rozumí. Důkaz? Několik vět z článků: „euro nemůže být zachráněno; všeobecná evropská neochota přijmout kritiku; debata v Evropě připomíná sovětskou indoktrinaci; naděje jsou vydávány za strategie, utopie za realitu; Einstein kdysi definoval bláznovství jako opakování stále stejné věci a očekávání odlišného výsledku, atd.“ Na závěr přidal Václav Klaus „větičku“, jak skvěle doběhl moderátora, který nenašel repliku na jeho argument ohledně globálního oteplování. Opravdu zajímavý zážitek z cesty.

Pokud jde o „větičky“ australských komentátorů, pocházejí prý z deníku Business Spectator. Z názvu lze odhadnout pouze skupinu čtenářů listu, jinak nic. Ale je vcelku náhoda, že tam debatují o těchto věcech, když je v Austrálii zrovna Václav Klaus. Ani bych se nedivil, kdyby to byly třeba citáty českého prezidenta. Nebo překlady výroků Petra Hájka, Jiřího Weigla, Ladislava Jakla atd. Myšleno s jistou dávkou ironie.

Tím nechci říct, že by Právo a server Novinky.cz neměly mít možnost podobné věci zveřejňovat. Prezidentovy glosy by zcela jistě slušely jinému deníku, ale budiž. Co na to však říkají novináři listu? Jak se jim líbí přirovnávání debat o Evropě k sovětské indoktrinaci? A co všeobecná evropská neochota v přijímání kritiky? Kdyby něco podobného napsal někdo jiný, dal by tomu editor názorové rubriky zelenou? Proč z Práva nenapsali prezidentovi, že si představovali jiné glosy? Leda že by s jeho názory bytostně souhlasili.

Pro Právo jsou ty glosy asi věcí prestiže. Něco jako ta senzace se Slotou na Slovensku. Tož tak.

    Diskuse
    SH
    August 12, 2011 v 8.38
    KLAUS…
    …není bláznem jenom podle Einsteinovy definice. Pokud se dožije vysokého stáří, tak se prokáže, že je jím opravdu.