Polské předsednictví EU organizovalo neformální zasedání ministrů práce a sociálních věcí 7. - 8. 7. v Sopotech.

Na zasedání ve čtvrtek vystoupila k problematice kriterií pro odchod do důchodu předsedkyně sekce Hospodářského a sociálního výboru pro zaměstnanost, sociální věci a občanství Leila Kurki. Protože vystoupení zjevně zorganizovalo polské předsednictví, vzbuzuje její projev naděje, že polské předsednictví má pro zásadní problémy dalšího rozvoje EU podstatně větší pochopení, než tomu bylo v případě přípravy na české předsednictví.

Hlavní myšlenky z projevu Leily Kurki stojí za pozornost:

„Zdaleka nejefektivnější reakcí na stárnutí obyvatelstva v Evropě je plné využití disponibilního potenciálu zaměstnanosti“.

Kurki poukázala na to, že zvýšení zaměstnanosti starších lidí změnou penzijních systémů, zpřísněním penzijních podmínek, oslabením penzijních práv nebo zvýšením statutárního věku odchodu do důchodu nezjednoduší práci.

„Napadlo mne, že budoucí financování penzí nebude určovat demografický poměr starších k lidem v pracovním věku; rozhodujícími faktory budou spíše poměr závislosti financování na hospodářském rozvoji, nebo poměr lidí získávající benefity k lidem zaměstnaným.

Jestliže může být účast na trhu práce v EU v příštích desetiletích efektivně zvýšena, pak bude možné vycházet ze zvýšení poměru ekonomické závislosti.

Potenciál zaměstnanosti není jen v nezaměstnanosti mladých, graduovaných lidí, ale zejména mezi nezaměstnanými staršími lidmi, zdravotně postiženými nebo lidmi se zdravotními problémy, migranty a nedostatečně zaměstnanými lidmi.

Takže problém zaměstnanosti na trhu práce se netýká ani tak nabídky práce, ale spíše nedostatku vhodné nebo přiměřené profesní dovednosti pracovníků a negativního přístupu určitých kategorií, hledajících práci a samozřejmě nejvážnějším problémem je nedostatek pracovních míst.

V mnoha evropských zemích představují ženy významný potenciál zaměstnanosti. Pružné, podle osobních potřeb uspořádaná pracovní doba by mohla umožnit ženám i mužům efektivněji sladit pracovní a rodinný život. Pokud bylo cílem zvýšit statutární věk odchodu do důchodu, bylo nezbytné zajistit, aby byli lidé schopni a přáli si pracovat déle. Pracovní místa musejí být navržena tak, aby byli lidé s to pracovat nejméně do dosažení statutárního věku odchodu do důchodu.

Práce a management by měly být organizovány tak, aby akceptovaly stárnutí v každé etapě personální kariéry. Pracovní podmínky a pracovní prostředí nutno upravit tak, aby vyhovovalo pracovníkům v jejich různém věku. Diskriminace a negativní posuzování starších pracovníků musí být potlačeno.

Modernizace profesních dovedností a preventivní zdravotní péče mají přitom klíčový význam.”