Svatořečení Ronalda Reagana

Ač byl Ronald Reagan nesporně významným politikem své doby, je snaha interpretovat pád komunismu jako jeho zásluhu úsměvná. Nekritický přístup české pravice k tomuto muži poukazuje na tendenční výklad dějin, který snad bude již brzy překonán.

Jpehe

Jiří Pehe

05.07.2011 08:00

Související

Kdyby záleželo na české pravici, byl by bývalý americký prezident už prohlášen za svatého. Česká pravice ale naštěstí není Vatikán, takže po Reaganovi byla jen pojmenována pražská ulice, a „svatořečení“ zůstalo na úrovni oslavných projevů na mezinárodní konferenci v Praze.

Což o to, Reagan si jistě zaslouží uznání přinejmenším za to, že svým tvrdým postojem k Sovětskému svazu, včetně odhodlání vyhrát s tehdejším Kremlem válku ve zbrojení, akceleroval pád sovětského komunismu, rozpad sovětského bloku a konec bipolárního světa. Na druhou stranu jsou trochu úsměvné pokusy obdivovatelů Reagana tvrdit, že jeho politika byla hlavním důvodem pádu komunismu.

Stejnou roli hrál ještě před příchodem Reagana polský papež, stejně jako úspěch Solidarity, vznik disidentských hnutí pod vlivem Helsinských dohod, či neschopnost sovětského komunismu hospodářsky soutěžit se Západem po nástupu postindustriálních společností v západních zemích. Ani Michal Gorbačov nespustil perestrojku a glasnosť jen kvůli tlaku Reaganových USA.

Mechanistický výklad historie ve stylu „Reagan = hlavní důvod konce sovětského komunismu“ je spíše dokladem o ideologickém výkladu dějin českou či americkou pravicí než objektivním hodnocením. Na to si budeme, jak se zdá, ještě muset počkat.

Součástí takového hodnocení možná bude také skutečnost, že to byl právě Reagan (v tandemu s Margaret Thatcherovou ve Velké Británii), kdo začal v praxi uplatňovat ideologické postuláty ekonomických neoliberálů, což vedlo k postupnému oslabení společenské solidarity, privatizaci státu a rozšíření ideologie osobního sobectví pod heslem maximalizace individuálních svobod.

Deregulace trhu, s níž začal právě Reagan, je spoluodpovědná za rozsáhlé machinace finančního kapitálu, které vedly až k ekonomické krizi v roce 2008.

Až do Reaganova nástupu k moci se Americe, a to přinejmenším od konce 2. světové války, dařilo postupně snižovat podíl nejbohatší skupiny lidí na kontrole celkového bohatství a rovnoměrněji distribuovat bohatství této nejbohatší země na světě mezi její obyvatelstvo. Reaganova ideologie osobního úspěchu, doprovázená neoliberálním útokem na údajně zbytnělý stát, vedla mimo jiné zcela logicky k nárůstu kriminality působené lidmi, kteří už neměli ekonomicky a společensky co ztratit, takže bylo nutné posilovat represivní složky.

USA dnes mají největší počet vězňů na hlavu na světě. Zatímco ještě v roce 1972 měly USA pouhých 174 tisíc vězňů, v roce 2010 to bylo bezmála milión a půl.

Během Reaganovy vlády také došlo k několika skandálům, které sice souvisely se zdánlivě bohulibými snahami šířit demokracii, ale obcházely pravidla demokratické hry v USA. Jako příklady mohou posloužit skandál známý jako Irán-Contras nebo podpora pro nikaragujského diktátora Manuela Noriegu.

Jakkoliv se dnes někteří zanícení tvůrci Reaganova údajně mimořádného historického odkazu snaží tohoto amerického prezidenta vykreslovat jako muže idejí a politického stratéga, pravdou je, že Reagan nebyl žádný génius. Jeho nejsilnější politickou devizou byla neobyčejná komunikační dovednost a charisma, jakož i schopnost vybrat si kvalitní spolupracovníky.

Jeho historický odkaz těží z toho, že působil v období na konci studené války, v němž se dobře uplatnilo jeho černobílé, poměrně jednoduché vidění světa.
Reagan byl bezpochyby významný politik své doby. Jeho dědictví je ovšem uměle nafouknuté tím, že sovětský blok se sesypal krátce po konci jeho prezidentství. Kdyby k tomu došlo o pár let později, což se klidně mohlo stát, bylo by jeho místo v historii poněkud jiné.

Historii ale píší vítězové, a tou byly v daném okamžiku nejenom reaganovsko-bushovské USA, ale na mnoho let také, a možná ještě více, neoliberální doktrína a s ní spojená interpretace světa.

Tahle éra se, jak se zdá ovšem chýlí ke konci. Nejenom proto, že upadá význam USA, ale i proto, že stále více lidí si uvědomuje, že vypjatý ekonomický liberalismus, který politicky posvětili Reagan a Thatcherová, se v podobě globálního kapitalismu stává nebezpečím nejen pro ekonomickou stabilitu ale i pro samotnou liberální demokracii.

A co si myslíte vy? Diskuse (17 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Daniel Veselý - Překladatel

Reagan naopak rozpad totalitarismu v SSSR brzdil Úterý, 5.Července 2011, 14:26:20

Že se vyzvedává údajná Reaganova zásluha na poražení totalitních režimů ve východním bloku a uzbrojení Sovětského svazu? Americký historik William Blum k tomuto přesycenému mýtu ve své fundované publikaci Killing Hope: US Military and CIA Intervention Since World War II píše: „Bývalý velvyslanec Spojených států v Moskvě a otec „teorie zadržování komunismu“ George F. Kennan tvrdil, že domněnka o tom, že by vláda Spojených států měla moc účinně ovlivnit kurz obrovského politického povstání v další velké zemi na druhé straně polokoule, je dětinská. Podle Kennana extrémní militarizace americké politiky uskutečňovaná Ronaldem Reaganem posílila v Sovětském svazu zastánce tvrdé linie, a tudíž spíše zpozdila než uspíšila významné politické změny tamtéž.“ http://blisty.cz/art/59295.html

Daniel Veselý - Překladatel

Rovněž nechápu, proč se s Reaganem pořád zmiňuje aféra Írán-Contras Úterý, 5.Července 2011, 14:52:43

což byla v porovnání s jeho přímou vinou na zavraždění statisíců lidí v Jižní Americe a jeho vojenskou a diplomatickou podporou při vraždění dalších desetitisíců na Blízkém Východě a ve Východním Timoru, malichernost.

Co např. jeho vojenská podpora JAR při jejích agresích v Angole a Mosambiku navzdory zákazu Kongresu a mezinárodním sankcím, kdy podle OSN jen během Reaganova prezidenství bylo zabito 1.5 milionu lidí (včetně tisíců obětí apartheidu v samotné JAR)?

Co jeho vojenská podpora Husajna při napadení a válce proti Íránu (milion usmrcených Íránců)?

Tahle kreatura si zaslouží jen silný odsudek, nic jiného.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Úterý, 5.Července 2011, 16:26:29

Noriega byl snad panamský diktátor - za reagana už snad v Nicaraguy vládloi sandinovci (mimochodem členové Socialsitické internacionály).

důležitější byl Gorby pokud jde o pád reálsocu ...

Daniel Veselý - Překladatel

Noriega byl během Reaganova období na výplatní pásce CIA Úterý, 5.Července 2011, 16:48:58

a v té době páchal největší zločiny. Později pomáhal sandinistům a dostal se mimo kontrolu US. Tak ho šel Bush na podzim 1989 sejmout do Panamy a zabil přitom až 4000 lidí (přibližně stejný počet zabitých během ZNÁMÉ SSSR invaze do Maďarska 1956).

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

přeceňování Reagana a Thatcherové Úterý, 5.Července 2011, 18:54:13

je výsledkem krátké politické paměti a to i Václava Havla. Když vystoupila Charta 77 v roce 1977, tak ji z politiků nejvýrazněji podpořili Bruno Kreisky a Olof Palme, oba sociálně demokratičtí premiéři, v Americe Jimmy Carter, který to s politikou lidských práv myslel vážněji a upřímněji než Reagan a oba Bushové. Také to byli eurokomunisté, především italští, kteří podporovali vydávání Listů, také se otevřeně zasadili o Plastic People a český underground - díky jejich rozhořčení, že jsou v Československu politicky pronásledovaní mladí nekonformní dělníci, bylo asi 10 lidí propuštěno a souzeni jen "intelektuálové" Jirous, Karásek, Soukup a Brabenec. Tehdejší evropská pravice se spokojila jen s paušálním odsouzením komunistického režimu. Jezdilo sem a o situaci zde se zajímalo velké množství západních mírových skupin, samozřejmě mnozí z nich byli naivní, ale také mnozí z nich nám říkali, a v tom měli pravdu, že na Západě to všechno není růžové a možnosti nekonformních občanů ovlivnit velkou politiku jsou omezené.Thatcherová a Reagan se začali k situaci více vyjadřovat až koncem osmdesátých let. Proto jejich vyzvedávání Havlem přispělo k budování pravicového mýtu, že to byli oni, kdo se hlavně zasadili o změnu režimu.

Daniel Veselý - Překladatel

Hmm, Carter Úterý, 5.Července 2011, 23:05:32

který dodal v pravé chvíli Suhartovi zbraně při decimaci Východního Timoru v letech 1977-78 a který podporoval Somozu během jeho největších masakrů to opravdu s mírem myslel vážně...

Co takhle Carterova doktrina? Ta byla taky mírová?

Janmachacek_bw

Honza Macháček - chemik, Neratovice

Postavme sochu na Letné! Středa, 6.Července 2011, 10:41:36

Co když si Reagan opravdu zaslouží obří sochu na Letné jako vítěz nad komunismem, možná v páru s Thatcherovou?

My, levičáci, Reagana podceňujeme. Ptáme se, co udělal pro lidi, odpovíme si, že nic dobrého, a hned je nám jasné, že nebyl žádný velikán. Ptáme se, jak jeho politika přispěla k šíření svobody a demokracie, odpovíme si, že svobodě a demokracii spíš uškodila, a hned je nám jasné, že byla neúspěšná. Ale copak smyslem Reaganovy politiky bylo šířit svobodu a demokracii? Copak se Reagan snažil dělat něco dobrého pro lidi?

Co vlastně rozbilo Sovětský svaz?

George Orwell, možná jako jediný, předpověděl pád SSSR velmi přesně, ve „Farmě zvířat‟ trefně zachytil, že kapitalismus je špatný (lidé vykořisťují zvířata), ale socialistická (zvířecí) revoluce ztroskotá, protože její vůdcové (prasata) se stanou novými vykořisťovateli, socialismus se nakonec vrátí zpět ke kapitalismu (Farma zvířat se stane běžnou farmou, prasata se spřátelí s okolními farmáři), a nikdo nerozezná bývalé revoluční vůdce (prasata) od kapitalistů (lidí). Navzdory oblibě Orwella mezi disidenty mám dojem, že si málokdo vzal k srdci jeho varování, že změna přijde shora, ne zdola, a nebude k lepšímu.

Obyčejní lidé v socialistickém bloku sice koukali na Západ a záviděli tamní bohatství, ale rozbili snad Sovětský svaz obyčejní lidé? Nerozebrali ho spíše staří prominenti, noví oligarchové? A nebyla to právě Reaganova politika, co ukázalo prominentům komunistického režimu cestu na dráhu oligarchů?

Kdyby záleželo na vůli obyčejných lidí, reaganomika a thatcherismus by zachránily socialistický blok. Rozevírání nůžek mezi chudými a bohatými, zbídačování obyčejných lidí na Západě, by naučilo obyčejné lidi Východu vážit si socialistického zřízení. Jenomže tím, co rozhoduje, je vůle bohatých.

Thatcherová a Reagan pochopili, že obyčejní lidé nemají moc, že lůzy se není třeba bát. Demontáží sociálního státu umožnili smetánce odpoutat se majetkově od plebsu a začít pohádkově bohatnout. Tak prominenti socialistického bloku uviděli, že v kapitalismu se dá zbohatnout víc. Zatím se možná báli, že demokracie by mohla ohrozit jejich moc, že bez cenzury by bylo jejich bohatství moc vidět a někdo by jim je mohl vyčítat. Thatcherová a Reagan jim ukázali, že formální demokracie rozhodně není na překážku a výčitky plebejců, nejen že nebolí, ale ani nejsou slyšet. Byli to Thatcherová a Reagan, kdo otevřel komunistickým prominentům oči, kdo jim dokázal, že kapitalismus jim nabízí větší bohatství a větší moc.

Nač potom udržovat drahý totalitní stát?

Nač se zaklínat komunismem na ochranu před hněvem lůzy, když můžete otevřeně uctívat mamon, a lůza se mu pokloní s vámi?

Není to tak, že Thatcherová a Reagan právě svou asociálností skutečně porazili komunismus?

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Středa, 6.Července 2011, 11:33:49


řekl bych, že asi budete mít pravdu, pane Macháčku ...
kdyby nebylo sameťáku vůbec rozložila by to sama bolševická špička - časem ...

nikde reálsoc - v Číně k převratu nedošlo ...
... a je to v podstatě jedno ...

kapíku může zlomit vaz jenom kapík sám

Daniel Veselý - Překladatel

Ad příspěvek p. Macháčka Středa, 6.Července 2011, 12:36:53

zajímavá úvaha. Tak Gorbačovova perestrojka byla v podstatě takový předvoj brutální privatizace SSSR v 90.letech, která to poslední fungující sociální zázemí zemi úplně zničila...

Jinak, tuším, že jen ze zemí LA šlo do US bohatství v přepočtu 800 miliard dolarů jen v 80. letech, zatímco SSSR v té době spíš svý satelity dotoval a byl na tom sám ekonomicky hůř..

Martin Pleva - pedagog, Brno

Článek p. Macháčka Středa, 6.Července 2011, 13:47:49

patří k nejzajímavějším a nejobjevnějším v těchto diskusích. Jak se z komunistických nomenklaturních kádrů mohli stát první "porevoluční kapitalisté" - to zatím není dostatečně zmapováno ani sociologicky, ani historicky. Jeden můj známý ovšem v 90.letech v jedněch volbách hlasoval pro KSČM (že děkuje straně, že z něho udělala - dnes bychom řekli - vrcholového manažera) a v následujících hned pro ODS (aby nám ten kapitalismus "nikdo nerozvracel").

Ostatně, co se děje teď na Kubě, je taky výmluvné. Zajímavé je, že nikde se neřeší problémy reálsoc ekonomiky přechodem k nějakému demokratičtějšímu, samosprávnému, ale tržnímu socialismu (pane Hellere!!), nýbrž řeší se postupným, avšak jistým návratem ke kapitalismu...

Vladimír Frič - elektrotechnik, Slavkov u Brna

Add. Macháček: Pravda vždycky vyplave na povrch. Nejčastěji jako utopenec. Středa, 6.Července 2011, 15:04:13

(cit.: Wieslaw Leon Brudziňski)

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Vivat Macháček! Středa, 6.Července 2011, 18:45:53

Možná kdyby měli Reagan a Thatcherová stejně velké sochy jako kdysi Stalin, tak by to vedlo více lidí k podobným úvahám jaké zde napsal pan Macháček. Mně z toho vyplývá, že tzv. demokratické režimy, včetně našeho, trpí deficitem demokracie. Po revoluci se u nás zapomnělo na to, co říkával Masaryk: "Každá demokracie je vždy jen pokusem o demokracii". To, co tu je, stejně jako to, co hlásali a reprezentovali Reagan a Thatcherová je mnohem spíše kombinace aristokracie a oligarchie.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

Říše zla a český antikomunismus Středa, 6.Července 2011, 19:15:34

Řadím se do pomalu houstnoucího zástupu, který panu Macháčkovi tleská a křičí: "Bravo!" To není diskusní příspěvek, pane Macháčku, to je samostatný komentář a díky za něj.

Domnívám se, že tu jeden ideologický aspekt, který podle mého názoru vyhovuje naší současné antikomunistické pravici. A tím je, stručně řečeno, pojem "Říše zla". Přiznám se, že k odhalení tohoto aspektu mě inspirovala četba Gombrowiczova Deníku, který se ostře vymezuje vůči "programově antikomunistické" exilové literatuře, která komunismus démonizuje: vysouvá jej do sféry výjimečnosti, historické bezprecedentnosti, je to zkrátka metafyzické "Zlo". Přitom, píše dále Gombrowicz (jsme v 50. letech), revoluce a války, to je jen pěna; podstatou je hrůza naší vlastní existence.

Tato Gombrowiczova kritika vybízí k politologickému čtení. SSSR byl Reaganem označen jako "Říše zla", a tím byl posunut do oné sféry výjimečnosti atd. SSSR se náhle stal ztělesněním všeho špatného - v metafyzickém smyslu. Konkrétní rozpornost reality se tím vytratila, vše bylo dáno: je-li SSSR Zlem, pak my představujeme Dobro.

Na podobném, vlastně stejném, principu funguje upachtěný český antikomunismus: "Komunismus je Zlo". Tudíž: "antikomunismus je Dobro". Tento metafyzický teror je důležitou komponentou pravicové rétoriky. Když ale řekneme, že "Komunismus je Zlo", zároveň je vlastně jedno, že to prohlašuje bývalý komunista nebo svazák, protože komunismus je ne-lidský.

Ale komunismus není Zlo, tak jako demokracie není Dobro - a naopak. Komunismus (a myslím ten pojem jako zkratku pro režim, v němž totalitně vládla komunistická strana - upřesňuji, aby mě někdo nebral za slovo, že jsme v komunismu nikdy nežili) - tedy: komunismus, to jsme my sami. To je ten Havlův pověstný zelinář, to je Nečasovo členství v SSM, to je Štětinova odložená komunistická legitimace, to je Klausova a Zemanova práce v Prognostickém ústavu, to jsou dokonce i disidenti - protože celá společnost v té realitě žila: buď ji akceptovala, nebo se vůči ní vymezovala a bojovala proti ní.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Antikomunismus je upadlá "komunistická" ideologie Středa, 6.Července 2011, 22:09:22

Antikomunismus jako negace "komunismu" vlastně uchovává a prodlužuje existenci nedemokratických poměrů. Antikomunisté kádrují stejně čile jako kdysi komunisté, jen s opačnými znaménky. Upadli do pasti Hegelovy dialektiky. Samo popírání, negace něčeho, zůstává vázáno na to popírané. Antikomunisté se drží nedemokratické ideologie a přitom jsou přesvědčeni a přesvědčují všechny ostatní, že jen ta jejich ideologie je tou jedinou správnou ideologií. Málokdo se jim odváží odporovat, protože se obává, že bude označen za komunistu a tím pádem špatného demokrata.

20160518_roman_kanda-11_crop

Roman Kanda - Praha

O dialektiku právě nejde Čtvrtek, 7.Července 2011, 12:19:22

Pane Šimso, co konkrétně máte na mysli formulací "prodlužuje existenci nedemokratických poměrů"? Žijeme v nedemokratických poměrech? Pokud ano, pak v jakém smyslu? To je potřeba specifikovat, neházel bych těmi pojmy jen tak. Myslím to tak, že antikomunismus (jeho intolerantní podoba, protože má pravdu pan Tejkl, že jsou různé druhy antikomunismu) především dusí veřejnou rozpravu a sugeruje, že určité rétorické dichotomie existují jako "realita".

Říkám: dichotomie, hodnotové polarity. Proto bych nemluvil o pasti dialektiky, ta s tím nemá co dělat a chudák Hegel už vůbec ne. Jde naopak o černobílé vidění, které falšuje skutečnost tím, že zahlazuje rozpory a vtlačuje vše do znamének plus a minus, dobro a zlo.

Paja_velka_fatra_cb

Pavel Holubec - kdesi v Česku

ad příspěvek p. Veselého Středa, 13.Července 2011, 14:24:4

O tom, že SSSR měl úplně obrácenou ekonomickou strukturu než USA píše i Manuel Castells, který kolaps SSSR pojímá z perspektivy toho, že takovéto společensko-ekonomické uspořádání bylo krajně nevhodné pro vstup do informačního věku.

Nejen, že Rusko ekonomicky dotovalo ostatní sovětské republiky a SSSR jako celek pak své východoevropské satelity a Kubu - z důvodu, řekněme, geopolitických, Castells píše (The Information Age vol.III), že SSSR v 80.letech utrácel na zbrojení 15-25% HDP, což byl minimálně 2x větší podíl než USA. Rozhodně tedy nelze říci, že USA uzbrojily SSSR. Právě naopak, SSSR uzbrojil sám sebe - a to i díky tomu, že jeho ekonomika byla až paranoidně militaristická a odčerpávala zdroje nejen ekonomické, ale lidské, tvůrčí, vědecké ... cokoli mimo armádu, jakékoli konzumní zboží tak bylo v SSSR popelkou (což dosvědčovali všichni kdo tam zavítali).

Castells píše o SSSR jako o "státismu", tj. jako o sociálním systému organizovaném okolo přivlastnění ekonomické nadhodnoty držiteli moci ve státním aparátu - na rozdíl od kapitalismu, kde je nadhodnota přivlastňována těmi, co kontrolují hospodářské organizace (firmy, korporace). Teprve Castelsův popis centrálního plánování v SSSR mi pomohl pochopit, jak moc odlišný ekonomický systém to byl.

Ale ještě zpátky k USA dnes: připadá mi, že USA se v organizaci hospodářství také (a snad právě za Reagana?) dali v jistém smyslu sovětskou cestou, když stále větší část společenského produktu utápí v armádě, základnách po celém světě, válkách, špiclování - a také se stále paranoidněji zabývají bezpečností.

Zkrátka, přijde mi, že veškeré ty řeči o Říši Zla, ale i opodstatněná kritika pošlapávání lidských práv, brání především tomu, seriózně se zabývat tím, co všechno také SSSR dokázal. Castells ve zkratce jmenuje třeba to, že během 20 let po bolševické revoluci se ze zaostalé země stala průmyslová velmoc, schopná porazit německou válečnou mašinérii, v dalších desetiletích se stát jadernou velmocí a poslat, k údivů západních velmocí, jako první člověka do vesmíru (a to vše v poměrně tuhé mezinárodní izolaci). No, ale jak už to tak bývá, cena těchto úspěchů byla velice drakonická a postihla SSSR na další dlouhá desetiletí ...

Stanislav Hošek - Český těšín

Raději zpět k Reaganovi. Úterý, 26.Července 2011, 20:45:51

Byl to myslitelsky nejslabší poválečný prezident USA. Pravý obraz politika pokleslé zastupitelské demokracie, čili demokracie pod vlivem kabinetních odborníků. Právě proto, že v podstatě ničemu nerozuměl a navíc byl líný, nechal se ovládat, ba doslova manipulovat nastupujícími „neoliberály“ a zasloužilými armádními jestřáby.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.