Umění ne ve službách

Ivan Štampach

Rudolf Steiner přišel s koncepcí, ve které jde o spojení duchovní a kulturní svobody, politické a právní rovnosti se sociální solidaritou.

V těchto dnech začíná v Praze v holešovické galerii Dox rozsáhlá výstava věnovaná Rudolfu Steinerovi a tvorbě umělců jim inspirovaných od dvacátých let minulého století do současnosti, a též osobnostem z podobného myšlenkového světa. Jsou tam představeny Steinerovy kresby barevnými křídami na černých tabulích, které měly původně didaktické určení, ale už původní posluchači z první čtvrtiny minulého století v nich našli uměleckou hodnotu, pro kterou je uchovali. Díla českých a zahraničních výtvarníků nejsou naštěstí stylově jednotná. Pouze kýčovité vnějškové nápodoby antroposofického umění jsou stylově jednotné a původce z nich nepoznáme: vždy jsou to neurčité šmouhy v unylých barvách. To ale v Doxu nenajdeme. Autory a jejich díla tam spojuje cosi mnohem subtilnějšího. I s náměty zcela světskými je to umění duchovní, tedy čerpající ze světů ducha.

Ve skromných českých poměrech zůstává Steiner málo znám. Mimo bohatou nabídku antroposoficky laděné literatury, se v posledních dvou desetiletích této osobnosti a dílu věnují dvě vážně míněné knihy, z toho jedna útlá brožura a dva nedávné spisy, jeden zábavný, slušně publicistický a faktografický, i když ne zcela původní, a druhý, strašlivý propagandistický škvár s pravopisnou chybou hned na obálce v titulu knihy a se stovkami věcných chyb v textu; nutno zdůraznit, že o takovou náborovku se čeští antropozofové autora ani nakladatele neprosili.

Někdo by možná Steinera prohlásil za mystika, i když dotčený by s tím zcela jistě nesouhlasil. Pokládal cestu poznání a vnitřního školení, resp. práce na sobě za odlišnou od mystiky podle něj pasivně spočívající ve spirituální minulosti. Ale budiž, o „mystiku“ v širším smyslu by mohlo jít. Pro ni je charakteristický proces, který bychom mohli nazvat revolucí v nitru. Mystici mluví o duchovní smrti a vzkříšení, o prozření, o novém narození. Někteří, jako na začátku 17. století Jacob Böhme, srovnávali toto dění s alchymickou transmutací.

Někteří mystici odvedou svou mysl a mysl svých stoupenců do vyšších světů. Odvrátí se od tohoto světa plného špíny, hluku, spěchu, přečetných aktivit do nebeského ticha a míru, do nirvány, do samádhi. Antroposofie naproti tomu nepovažuje svébytného, svobodného, aktivně jednajícího, pracujícího a tvořícího člověka za méně disponovaného pro svět ducha. Chce jít s moderním člověkem po cestě osobní a sociální emancipace spíš dál, než ho zastavit nebo dokonce kamsi vracet.

Rudolf Steiner po I. světové válce připisoval značný význam dělnickému hnutí a byl v přátelském rozhovoru s Rosou Luxemburgovou. Později přišel s koncepcí, která se zatím neuplatnila na úrovni státu, ale experimentuje se s ní lokálně a v pracovních komunitách, např. na jedné egyptské bavlníkové farmě nebo v jednom izraelském kibucu. Pro bližší seznámení s ní by bylo třeba číst obsáhlé původní texty, např. Steinerovy zaznamenané (a neautorizované) přednáškové cykly Hlavní body sociální otázky, Idea sociální trojčlennosti a Národohospodářský kurs. V dnešní souvislosti to vykládá Michael Rist ve spisu též dostupném v češtině pod názvem Trojčlennost a svoboda člověka a s podtitulem Cesta od konkurence k sociální ekonomii. Steiner by se, chceme-li to takto nepřesně nazvat, nespokojil s duchovním obratem bez sociálního přerodu.

Stručně shrnuto jde o spojení duchovní a kulturní svobody, politické a právní rovnosti se sociální solidaritou. Snad by to šlo vyjádřit i tak, že v kultuře je nutno podporovat především to nejlepší, které pak může a má sloužit všem. V politice a právu nejsou namístě žádná privilegia a žádné omezení práv. V sociálním životě je třeba pečovat o slabší a dopřát jim, aby se pozvedli. Už asi dost daleko od promyšlených a promeditovaných Steinerových formulací bude shrnutí, že by se měl doplňovat prvek liberální, demokratický a sociální.

Není jistě třeba být antropozofem k tomu, abychom tyto tři pilíře evropské civilizace ocenili a praktickým jednáním podpořili. Současná česká politika budí dojem kulturního rovnostářství a populismu, jinými slovy podpory kýčařiny proti umění a techniky proti vědě. Doplňuje to politická vláda nejhorších, tedy oligarchie, a sice v její plutokratické podobě. I sociální pilíř je podťat a v této sféře se oficiální státní propaganda, mainstreamová žurnalistika a metropolitní smetánka staví za podporu „nejschopnějších“, tj. (někdy nepřiznaně) bezohledných, vychytralých, zkorumpovaných a korumpujících.

Zažil jsem si v uplynulém týdnu konfrontaci s brutálním politickým fanatismem původně vlastně ve službách dobré věci. Množství podrobných informací tam nahrazovalo vzdělanost. Vyrovnané hodnocení, posouzení všech aspektů, to se v onom prostředí považuje v lepším případě za nevědomost a v horším za zradu vznešených cílů. Až zhlédnutí výstavy dnes, v den před zveřejněním sloupku mne vyléčilo z chmur. Není to umění prvoplánově angažované, tedy není to politická agitka. Není to umění ve službách. Je svébytné a svobodné. Ale ze spirituality, jíž se nechá podněcovat, plyne zájem o pozemské a lidské otázky. Tedy také otázky ekonomické a politické. Antroposofie, koneckonců ve shodě s renesančním humanismem a jeho dědictvím, se starším teosofickým radikálním sociálním hnutím, v jisté vazbě na biblicky motivovanou sociální etiku nabízí skromnou terapii nemocné společnosti, v níž nechce hrát „vedoucí roli“ a nečiní si iluze, že rázem nastolí ideální stav.

    Diskuse
    July 4, 2011 v 15.27
    O Steinerovi jsem slyšela, že je kontroverzní, ale nemám o něm tolik znalostí, abych to mohla objektivně posoudit. Zato vím, že z něho do značné míry vycházelo předválečné abstinentní hnutí (u nás bylo jak německé, tak české), které lze hodnotit docela pozitivně. Trochu jsem se tím zabývala, tak o tom něco málo vím. U nás existovaly různé protialkoholní spolky, které vycházely z odlišných ideových zdrojů. Zajímavé je však to, že abstinentní hnutí šlo napříč stranami i církvemi. Prostě bojovníci proti alkoholu spolupracovali, ať byli volnomyšlenkáři, katolíci nebo komunisté.
    DV
    July 6, 2011 v 12.45
    Cokoliv, co se u nás píše
    o této velice podnětné osobnosti vítám..