Hloupost a řecký bankrot

Média i ekonomové opět straší bankrotem Řecka. Pokud je nedovzdělanost omluva, pak jim můžeme tyto nesmysly odpustit, přesto se jedná o smutnou ukázku hlouposti a nekorektnosti.

Ptala se mě jedna kolegyně: „Prosím tě, už zase píší v médiích, že Řecko čeká neodvratný bankrot. Já tomu nerozumím, co tím vlastně myslí?“ Ta inteligentní a vzdělaná žena se oprávněně ptá, stejně jako mnoho jiných, co vlastně znamená ona mediální zkratka o bankrotu. Bohužel, to se v České republice od politiků a novinářů nedovíte. A neřeknou vám to ani ekonomové, kteří jsou jako představitelé slepé ideologie v číslech nejslabším článkem polit-mediálního řetězu.

Bankrot je v původním smyslu formální způsob čestného vyrovnání mezi věřitelem a dlužníkem prováděný na žádost zadluženého. Původně šlo o to, aby dlužník, který už nemůže reálně pokrýt své závazky, ukončil činnost s tím, že mezi věřitele spravedlivě rozdělí to, co mu ještě zbylo.

Od dob hansy, kdy se bankrot stal standardním nástrojem, však došlo k zásadnímu vývoji. Od prostého rozprodání firmy ve prospěch věřitelů se přešlo k silnější ochraně zaměstnanců na jejichž nároky má být brán největší ohled. Toto pravidlo platilo i u nás od dob monarchie, než se na zaměstnance začalo kašlat za éry reál-kapitalismu.

Ve světě se pak bankrot posunul do podoby, kdy věřitelé musí nejprve udělat vše pro revitalizaci firmy a pak je teprve možné ji zavřít. Zaměstnancům jsou ovšem v tomto případě přiznávány i takové nároky, jako odškodnění za zhoršení možnosti najít zaměstnání, když se klíčový podnik v regionu zavře.

V USA mají i institut pro Bankrot obcí a veřejných institucí. Věřitel má nárok jen na takové odškodnění, které nepoškodí základní funkce obce či instituce.

V případě státu nic takového neexistuje a proto stát nemůže zbankrotovat, rozumějme vyhlásit bankrot. Nedovzdělaní ekonomové, politici a novináři používají slovo bankrot v lidovém smyslu „být na mizině“. Tedy označují tím situaci, kdy stát nemá prostředky na splácení svých závazků.

V takové situaci je Řecko již dlouho. Takže v tom případě je lidově řečeno „bankrot“. Proč tedy dělat paniku nyní? Protože mu EU nedá nebo nepůjčí další peníze? Kdyby mu předtím nepůjčovaly na nesmysly, nemusely by dnes hledat řešení...

Stát prostě nemůže vyhlásit bankrot. Kdyby mohl, pak by se dnes jednalo o tom, kolik dluhů je Řecko reálně schopno zaplatit, za zbytkem by se udělala tlustá čára a tím by to celé skončilo. Jako v normálním bankrotu firem. Samozřejmě, že neodpovědné banky, které tam utopily své peníze, stejně jako nezodpovědné vlády by o mnoho peněz přišly. A to by pro ně bylo poučení, že nad investicemi je nutno přemýšlet.

O peníze by přišli i naivní střadatelé v důchodových fondech – privátních či státních, kteří se domnívají, že na důchod jim prostřednictvím úroků ze státních dluhopisů vydělají lidé z jiných zemí.

Ale hlavně by o peníze přišly privátní banky. Stejně jako v hypotékové krizi ani v té řecké nebyly ochotny vidět problémy, ve kterých se stát topí a ještě mu v tom pomáhaly. Především tlakem na absurdní snižovaní daní pro firmy.

A dnes jsou to opět privátní banky, které tlačí politiky k tomu, aby nedopustili přijetí mezinárodních pravidel pro státní bankrot. Nemyslete si, že ty řeči politiků z levicových či pravicových partají v zadlužených státech, které vyzývají bouřící se obyvatelstvo k utahování opasků a morální nutnosti splatit dluh, jsou hlasem odpovědnosti. Tomu snad nevěří už ani malé dítě. Muselo by se totiž zeptat, kde byla tato odpovědnost, když státy většinou vedené elitářskou (jakou jinou) pravicí budovaly komunismus pro nejbohatší elity.

Politici v zadlužených státech mají za sebou silné loby v podobě bankovního průmyslu, které jim drží na krku oprátku z podpory partajního lenošení a výnosných prebend. Proto musí občané s politiky bojovat o to, aby se ta zkorumpovaná partička v evropských parlamentech konečně vzchopila a na zbytcích ztracené úcty alespoň naposledy před svým odchodem na smetiště dějin řekla: „Jsme tu pro lidi a ne pro banky, fondy, nadnárodní společnosti. Těm svou legislativou jen umožňujeme, aby fungovaly ve prospěch všech obyvatel. A pokud to tak nebude, pak tu prostě nebudou.“

Dobrým příkladem je Island. Když zkrachovaly tamní soukromé a na spekulacích postavené banky, přišly o spoustu peněz také finanční instituce v Holandsku a Británii. A přesto, že šlo o nepodařenou transakci mezi soukromými subjekty, vložily se do toho najednou vlády z obou zemí. Jako v dobrém pěveckém sboru tu z bank i partajních kabinetů zněly vznosné řeči o tom, jak je třeba chránit drobné střadatele, kteří kvůli islandským (soukromým) bankám přišly o peníze – a ať si to ti Islanďané zaplatí. Samozřejmě že v době krize, kdy o peníze přišly desítky milionů důchodových střádalů, partaje mlčely, jako stateční odbojáři.

A občané Islandu, nejstarší západní demokracie, odpověděli logicky: „Tůdle! Vy jste riskovali, vy si to zaplaťte.“ I tamní politici se kroutili jako žížaly a zase chtěli být odpovědní k těm chudákům bankéřům. Ale masové demonstrace si nakonec vynutily referendum, které jednoznačně rozhodlo, že soukromé banky nedostanou ani vindru. A bylo to.

A Island jede dál a nějaká banka, která ráda půjčí se vždycky najde.

To, že se musí najít řešení, které bude do budoucna dluhové problémy států řešit, začíná být jasné jak politikům, tak představitelům národních bank. Proto přicházejí různé oficiální iniciativy s návrhy na mezinárodní insolvenční řešení, které by zabránilo zbídačování států a zároveň zvýšilo odpovědnost dlužníků a především věřitelů. Ti se totiž v případě úvěrování států chovají naprosto nesmyslně a navíc i korupčně.

V pondělí a v úterý proběhne v Berlíně pod záštitou spolkového ministerstva pro rozvoj a spolupráci mezinárodní seminář o možnostech řešení dluhové krize. Další se bude konat pod záštitou švýcarské vlády v Bernu a následovat budou další. Pokud o tom nepodá informaci Deník Referendum, pak se o tom určitě psát nebude. Stejně jako hlavní česká firemní i vládní média mlčí o úspěchu občanské společnosti na Islandu, o jejich bojích ve Španělsku či Řecku.

Jen si říkám, že mediální výplach mozků svazáckých novinářů tu byl stejně jako tu byli oportunističtí a ulhaní politici Národní fronty. A byli tu loajální intelektuálové brblající maximálně někde po kavárnách. A přesto to přestalo fungovat.

Ale pak si také vzpomenu, že Čechoslováci byli skoro ti poslední, kterým to došlo.

A co si myslíte vy? Diskuse (12 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

David Sekanina - manažer v nevládním sektoru

říká se, že vždy jde o problémy s načasováním : Pátek, 24.Června 2011, 10:45:55

- zpoždění při rozeznání změny
- zpoždění s jejím zaváděním
- zpoždění v účinnosti
Myslím, že to jest aplikovatelné na "problém" Řecka či potažmo "Eurozóny".
Vždy pozdě, o informacích pro občany nemluvě, to až naposled, prosím pěkně))).
Z jiného soudku: děkuji za aktivní a správný přístup k Obč.zakoníku.
David Sekanina

Zima1

Petr Jedlička - editor zahraničního zpravodajství

K situaci na Islandu Pátek, 24.Června 2011, 11:38:59

Vývoj kolem bank na Islandu je třeba poněkud doplnit:

Britská a holandská vláda už klienty zkrachovalé banky Icesave (šlo o čistě virtuální ústav, fungující jen na internetu a převážně pro cizince) odškodnily. Drobní střadatelé (ve skutečnosti spíše investoři do rizikových, ale výnosných produktů) tedy své peníze dostali. Vlády UK a Nizozemí teď jenom vymáhají příslušnou částku po vládě Islandu, a to na základě klauzule o ochraně zahraničních investic, podepsané (jinou) vládou Islandu v rámci pravidel Evropského sdružení volného obchodu (EFTA), jehož je Island členem, které mu zaručuje volný přístup do evropského hospodářského prostoru a jež mu - mimojiné - umožnilo v minulosti tak zbohatnout.

Záruka Islandu za zahraniční investice může být v tomto případě brána jako nemorální. To ale nic nemění na tom, že z hlediska mezinárodního obchodního práva Island zavazuje.

Po dvou referendech, v nich občané odmítli vládní návrh dohody s Brity a Holanďany, byla celá věc předána rozhodčímu orgánu EFTA. Příslušný kvazisoudní proces tepeve začne, je ale krajně nepravděpodobné, že by soud EFTA rozhodl ve prospěch Islandu. Jestliže tedy Island nebude chtít z EFTA vystoupit (což by znamenalo zdražení veškerého dovozu) a zároveň se bude i nadále snažit o členství v EU, nezbude mu (tj. jeho daňovým poplatníkům nezbude), než nějakou částku opravdu zaplatit.

Otázkou je ovšem jakou, za jakých podmínek. A v tomto sehrává občanský tlak jednoznačně pozitivní roli - podmínky vyjednané před druhým referendem (tj. po odmítnutí první smlouvy občany) byly totiž o mnoho příznivější a dá se očekávat, že EFTA nabídne rovněž kompromisnější řešení.

David Sekanina - manažer v nevládním sektoru

A pozitivní role tlaku spořebitelů bubliny Pátek, 24.Června 2011, 12:13:13

tedy vičů islandské země se následně projeví pravděpodobně v negavi přistoupení k eurozóně ze strany Monarchie nizozemské i Monarchie Britské, následek čehož bude pravděpodobně velké snížení ekonomické úrovně voličů islandských a levnost turistických zájezdů k jejich sopkám.
Ne, že bych jim to přál, avšak, každý sám platí své rozhodnutí.

David Sekanina - manažer v nevládním sektoru

a EFTA, co vím/ amé vědomosti mohou být mylné Pátek, 24.Června 2011, 12:15:40

žádné dobré podmínky islnd. voličům nenabídne,zatím se v zákulisí čile vyjednává o privatizaci za smělých podmínek

Tomáš Tožička - Duchcov

Ochrana investic Pátek, 24.Června 2011, 13:31:5

Klauzule o ochraně investic se stala nástrojem na outsourcing rizik z firem na státy. Na to jsme upozorňovali již během procesu MAI, který byl sice zamítnut, ale v podobě ochrany zahraničních investic se vrátil do hry a z nástroje na ochranu proti "merkantelistickým" praktikám se stal bičem na neposlušné vlády.

Uvidíme, jak to dopadne s Islandem. Jisté je, že vlády zastupující průmysl nemají žádný zájem regulovat tuto klauzuli, která je perfektním nástrojem, jak tahat další a další peníze z kapes daňových poplatníků, když firmy udělají nějakou hloupost a dostanou se do trablů.

Kauza s Novou, kdy američtí naivkové nalítli českému šíbrovi je klasickou ukázkou. Kdyby se to stalo normálnímu podnikatelovi, bude jenom k smíchu, když jde o FDI, je z toho arbitráž proti státu.

Zima1

Petr Jedlička - editor zahraničního zpravodajství

Island - privatizace? Pátek, 24.Června 2011, 13:38:25

Pane Sekanino, můžete mi sem hodit nějaké odkazy na ty islandské privatizace? Rád bych si o tom přečetl více ... píšu už od včerejška text o tamním vývoji, ale na tohle jsem nikde nenarazil.

Zima1

Petr Jedlička - editor zahraničního zpravodajství

ad ochrana investic Pátek, 24.Června 2011, 13:41:58

Mě to spíše něž jako otázka zájmu či nezájmu vlád (ta islandská je mmch. nejlevicovější v současné Evropě), přijde jako projev onoho dogmatu konkurenceschopnosti, jak tu o něm už několikrát psala Ilona Švihlíková. A zpětně ta klauze stejně vypovědět nejde ...

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Pátek, 24.Června 2011, 20:41:38

"O peníze by přišli i naivní střadatelé v důchodových fondech – privátních či státních, kteří se domnívají, že na důchod jim prostřednictvím úroků ze státních dluhopisů vydělají lidé z jiných zemí."

Přesně na to tlačím také, trochu nechápu, proč např. sociální demokraté už dávno netepou do Kalouska....to Řecko je tak čistý příklad toho, kam a jak se jít opravdu nemá...

Mnjmini

Marta Nachtmann Josephsen - København Ø

Pátek, 24.Června 2011, 21:09:31

"V případě státu nic takového neexistuje a proto stát nemůže zbankrotovat, rozumějme vyhlásit bankrot."

Ano i ne. Momentálně je na Řecko vyvíjen obrovský tlak, aby tzv. "provatizovalo". Pod tímto pojmem je myšlen jakýsi nucený odprodej zejména pozemků na pobřeží. To znamená, že by do Řecka jednorázově přišla platba která by obratem byla předána věřitelům, tedy soukromým bankám. V podstatě všechny další finanční toky spojené s užíváním pozemků by pak šly mimo Řecko... Místním "obyčejným" lidem, kteří krizi nijak nezavinili, se tím nijak nepomůže.

650

Lukáš Kraus - Leikanger - Norge

Pátek, 24.Června 2011, 23:03:35

jak může někdo splácet něco, co nikdy nebylo, tedy spekulativní bubliny bez obsahu a chtít to splácet v reálné ekonomice? Proto bych to nechal odepsat a Řecko propustil z eurozóny...na nějaké eurozóně EU opravdu nestojí...Skandinávie jasně avizuje, nejen Finsko, že už opravdu, ale opravdu nebude sanovat toxické německé a francouzské pohledávky, tedy bankrot.

Tomáš Tožička - Duchcov

Bankrot a nezávislý Island Sobota, 25.Června 2011, 12:01:56

Bankrot je především posuzován nezávislou institucí - soudem, arbitráží. A na nic takového státy nemají nárok a jsou zcela v rukou věřitelů.

Island už několikrát prokázal (v Tresčích válkách), že mezinárodní právo je to především k tomu, aby chránilo občany. Několikrát si rozšířili národní pobřežní pásmo aby tam mohli lovit jen Islanďané - proti všem mezinárodním dohodám. A když se to Britům nelíbilo a poslali tam flotilu na ochranu rybářů, dostali na prdel od čtyř člunů Islandské pobřežní hlídky.

Možná to tentokrát 100% nevyhrají, ale určitě něco vyhádají a rozhodně se aspoň nebudou muset stydět.

Stanislav Hošek - Český těšín

Zoubky neukázal jenom Island. Středa, 20.Července 2011, 11:18:33

Už Argentina se vydala cestou nesplácet celý dluh, ať se komu líbí, či ne. Pokud se takto bude chovat většina zemí, tak se patřičné mezinárodní smlouvy stanou tím, čím je každá smlouva pro opravdu silného. Cárem papíru. A silným by měla být veřejnost a ne klika soukromých bank. Neboť… u koho jsou vlastně všechny ty státy zadluženy? Přece u soukromých bank! Takže zadlužování států není ničím jiným, než jiným druhem privatizace celých států. A jaký je lék na ni?! Zespolečenštění.
Dluhy jako způsob vyžírání bohatství z jiných zemí je letitou praxí neokolonialismu po celou druhou polovinu minulého století. Začínalo to vždycky půjčkou na nehorázný úrok, pokračovalo tím, že dlužník byl schopen s bídou splácet jen a jenom úrok a když už byla jistina fakticky třikrát zaplacena, tak se „dluh“ milostivě odepsal za velkohubých fanfár médií o pomoci třetímu světu.
Ochrana investic je prvkem „nadpráva“ čili privilegovanosti bohatců, nic jiného. A každé privilegium je nedemokratické.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.