Je pátek ráno. Den po stávce dopraváků. Stojím na stanici autobusu, kterým jezdím každý den do práce. Autobus, který měl přijet v 8.42, nepřijel vůbec - prostě vynechal, jak se ostatně děje několikrát do týdne. Následující autobus, který má podle rozpisu dorazit v 8.55, přijel až v 9.02 hodin. V duchu jsem autobusákům vroucně děkoval, měl jsem konečně trochu času pozastavit se a podumat. Hlavou mi běžela následující témata.

Neoficiální stávka trvá nepřetržitě

Opravdu si řidiči autobusů (tramvajáci, železničáři), kteří každý den dávají cestujícím najevo, že na ně zvysoka kašlou, myslí, že ti samí cestující je budou podporovat v oficiální stávce? Píšu v „oficiální stávce“, protože jejich neoficiální stávka je permanentní. Tímto pojmenováním skutečného stavu věcí se ovšem na druhou stranu vyvrací argument politiků, že odboráři si stávkou brali občany jako rukojmí. Jelikož si dopraváci berou občany jako rukojmí několikrát do týdne, stávka do toho nevnesla žádný prvek, který by mohli brát jako nový, nezvyklý či překvapivý.

Otázku, zda podpořit dopraváky, pokládám za obousměrnou, mířím ji tedy i do vlastních řad: Denně na ně kvůli jejich beztrestné bezostyšnosti nadáváme, budeme ochotni podpořit je v jejich požadavcích, které jsou s těmi našimi z velké části totožné? Při několikerém marném čekání na autobus během týdne mám, sám pro sebe, jasno: V žádném případě, nechci aby mým jménem něco prosazovali lidé, kteří svým každodenním chováním jakýkoli podobný protest kompromitují.

Sportu zdar!

Velmi jsem se také pobavil, když se provalilo, že někteří odboráři hráli v den stávky golf — odbory pořádaly pro své zahraniční soudruhy golfový turnaj. Turnaje se prý nezúčastnili žádní odborářští papaláši, tvrdili odborářští papaláši. Média podrobnosti dál nezjišťovala, což nijak nepřekvapuje, v médiích již dávno nejde o nějaké zjišťování skutečnosti, ale o přetahování a překřikování, o umožnění obhajoby jednomu a kampaň proti druhým.

Ze sdělovacích prostředků se tak na nás hrnuly výmluvy odborářů, které si v ničem nezadaly s obvyklým vykrucováním politiků. Ta hlavní výmluva zněla, že odboráři golfový turnaj chystali velmi dlouho dopředu a protože stávka měla být původně v pondělí, tak za ten souběh vlastně nemohou. A žádného z novinářů nenapadla prostá otázka, kterou by položil některému z odborářských bossů: Vždyť datum stávky jste určovali vy, proč jste ji nepřesunuli na pátek či na pondělí, když jste nejméně rok věděli, že ve čtvrtek máte plánovaný golfový turnaj?

Stávka golfem

A proč by vlastně mělo vadit, že odboráři hráli golf? Proti golfu nic nemám, je to krásný sport, takříkajíc v lůně přírodním, při pidlikání ptáků v moři zeleně dokonce i nervy těžce zkoušených odborářských předáků pookřejí. Proti odborům jako takovým také nic nenamítám, mají své užitečné postavení ve společnosti. Ani kombinace těchto dvou entit mi nijak nevadí. Prvorepublikové představy, že golfový míček po greenu prohánějí rozšafný pan továrník s důstojným panem lékárníkem, či nějaký ten zbohatlický hejsek, již dávno odnesl čas.

Vadí mi to, že někteří odboráři protestují „naším jménem“ ve vážné věci prostřednictvím vlastní zábavy, za pomoci strefování míčku holí do důlku, což věru není klasický způsob stávky. Primátorovi, který během povodní apod. dlí na dovolené, toto počínání právem vyčítáme jako selhání. Popisované počínání odborářů je obdobné. Není prostě možné, aby jedni pochodovali Prahou s kolečky plnými slámy a druzí se rekreovali a vykřikovali přitom cosi o nutnosti stávky. Pokud se odbory rychle nevzpamatují, bude je brát vážně čím dál méně lidí a jejich vliv bude i nadále klesat.

Emoce jako artikl

V souvislosti s tím se může vystupňovat i protiodborářská kampaň různých záštiplných primitivů. Ty jsme během stávky mohli sledovat s nápisy „odboráři všech zemí, polibte si pr…“ a podobnými.

Těmto horlivcům zatím naslouchají především ti, kterým jsou užiteční. Bylo by však velkou chybou domnívat se, že to tak zůstane navždy. Zášť a nenávist jsou pro politické kampaně tím nejlepším artiklem. A o tom, že by současná vláda neváhala tento typ útoku proti odborům použít, nemám ani stín pochybností, principy u většiny ministrů už dávno metastázovaly ve fundamentalismus.

Omluva dopravákům

Často vedu řeči o tom, že v Praze jezdí příliš mnoho aut a nejlepší by bylo, kdyby co nejvíce lidí jezdilo městskou dopravou a popojížděla zůstala na parkovištích. Ovšem - jsem nucen pokaždé dodávat - to bude možné uskutečnit až se Praha dočká toho, že městská doprava začne opravdu fungovat. Stávka moji teorii postavila na hlavu.

Pražané vyrazili ve stávkový den na kolech, nebo si vzali volno, automobilů vyjelo mnohem méně než obvykle. Praha se na den stala obyvatelnou naopak díky tomu, že městská doprava selhala úplně. S mnoha přáteli jsme se shodli, že takto by to v našem hlavním městě mělo vypadat každodenně. Takže je docela dobře možné, že pravdu mají dopraváci a já se fatálně mýlím. Třeba je to tak, že autobusáci a tramvajáci svou permanentní stávkou bojují za Prahu krásnější. V tom případě se jim omlouvám.