Byla stávka úspěšná, či ne? Byla úspěchem odborů ? Co přinesla? — Některá media, či spíše někteří komentátoři, teď šíří pochybnosti o efektu stávky. Dokonce se hovoří o paradoxu spočívajícím v tom, že „stávka přispěla k potlačení rozporů v koaliční vládě“ - jaksi jí sjednotila. V tom posledním bych jim dal i za pravdu — ve strachu z rozpadu vlády vnější tlak přispěl jistě k jakémusi „sešikování“ vládnoucí koalice. Otázkou je zda to vydrží do konce měsíce, protože rozpory o pozice se nevypařily.

U medií se sklony k senzaci je zklamání z klidného průběhu stávky snadno vysvětlitelné — nejzajímavější jsou negativní zprávy. Když se „ulice“ bouří, jsou střety s policií, požáry aut, rozbité a vykrádané krámy, případně barikády — to je sousto. Takové bububu tu naznačovala řada koaličních politiků, nezapomeňme že o ulicí, davu, ba i lůze se tu mluvilo. Ani prezident nezůstal stranou. Četné bylo varování před ohrožením veřejnosti, jejího zdraví, bezpečnosti, dělání rukojmí a vydírání. Poslední obraty spolu s (ne)legalitou a (ne)demokratickými postupy jsou zvláště oblíbené.

A ono se nic takového nedělo, jen na Kalouska někdo hodil vejce a někdo rajče a on stále vypadal takový pěkný. Na ulicích ale byl klid, blokáda nebyla, ba ani dopravní zácpy nebyly větší, spíše menší, demonstrační průvod neměl tolik účastníků, občané se vypořádali s cestou do práce či školy. Takže co, jakápak stávka!

Zajímavější je však postoj obou stran konfliktu. Vláda a koaliční činitelé, kteří se netajili před tím starostmi o blaho veřejnosti, obraňovali ji před vydíráním a před pozicí „rukojmí“ — ta vláda nyní ze strašení přechází k chování ramenatého vítěze Goliáše dobírajícího si Davídka s jeho 15%. U tohoto výroku pana premiéra — odbory zastupují jen 15% zaměstnanců — se chci zastavit. Jde totiž o záměnu — a nepochybuji, že úmyslnou . Něco jiného je totiž počet členů odborů a reprezentace zaměstnanců. Samozřejmě přál bych si aby počet členů byl vyšší a doufám že vzroste. Naše zákony však pokládají odbory — v souladu s evropskou tradicí — za reprezentaci zaměstnanců. Ale toho se nechci dovolávat — jaký je počet členů politických stran? Jak v večerním Hydeparku české televize jasně řekl předseda odborového svazu KOVO Středula, tento jediný svaz má více členů než všechny politické strany u nás dohromady. A koneckonců, aniž přeceňujeme výsledky výzkumů veřejného mínění, stávku podporovalo kolem 60% dotazovaných občanů.

Reprezentanti obou odborových centrál i jednotlivých odborových svazů konstatují, pokud jde o účast dopraváků ve stávce stávka své cíle splnila. Nezapomínejme, že dnes šli do boje na prvém místě dopraváci — s podporovou obou centrál a převážné většiny ostatních svazů včetně policistů, hasičů i zdravotníků, nad jejichž profesionální akceschopnosti za stávky koaliční papaláši tak lomili rukama. Stála železniční doprava a velká část městské dopravy velkých měst. Do otevřeného střetu nešly v tuto chvíli ani průmyslové svazy, ani svazy zaměstnanců služeb a státní zaměstnanci. Nešly z několika důvodů. Jednak stávka měla varovný charakter, nešlo o generální stávku. Ta by vyžadovala podstatně rozsáhlejší charakter. Nejen to — předmětem stávky je charakter chystaných reforem, ne odmítnutí reforem jak tvrdí vláda, ale realizace, která by nebyla na účet zaměstnanců ve prospěch finančního kapitálu a znamenala by reálnou konsolidaci naší ekonomiky. A zde se jak situace ukazuje zájem zaměstnanců shoduje se zájmy podnikové sféry, která vládní koncepci v řadě otázek také odmítá.

Z hlediska medializace stávky a jejich výsledků samozřejmě nízký počet účastníků pochodu Prahou musí být pro odbory varováním. Je sice jasné, že zde nešlo v prvé řadě o demonstraci, ale o stávku, ale vizuální očekávání velkého počtu tu po poslední předchozí demonstraci bylo. Problém mobilizace zaměstnanců v místě tu je a odbory jej musí řešit.

Ještě vážnější je stále úkol vysvětlovat veřejnosti postoje a návrhy odborů k reformám a jejich obsahu a důsledkům. Odbory také zřejmě v blízké době budou muset čelit pokusům koalice o „přiškrcení“ práva na stávku.