Ideologické třeštění je k ničemu, vsaďme na racionální přístup

František Kostlán

V diskusi o stávce obě strany jen háží špínu na protihráče a arogantními výstřelky se snaží „zvítězit“. V životě však možná někdy nejde ani tolik o vítězství jako o konsensus, o pravdu jedné strany jako o prolnutí pravd zdánlivě protichůdných.

Média se přímo hemží levičáckými i pravičáckými výpotky ohledně stávky, vlády i odborů. Toto ideologické třeštění se dalo čekat, při snaze o řešení věcí je však kontraproduktivní. Jediným jeho výsledkem je ostré rozdělení společnosti, které naopak řešení přijatelnému pro všechny zúčastněné brání.

Čím více se znepřátelené tábory nesnáší, tím více narůstají emoce, které znemožňují racionální přístup k problémům. A ti, kdo odnesou vládní reformy jako první a nejhůře, chudí lidé z ghett pronásledovaní pro svou odlišnost, jsou na tom v takové atmosféře ještě hůř, než před tím, protože každý ze zainteresovaných se stará jen o svůj zájem.

Přistupujme k dění výhradně kriticky

Jedna blízká duše se mne ptala, na jaké stojím straně ve věci stávky. V takových případech nestojím na žádné straně, zněla má odpověď. Odborářské požadavky mi vesměs připadají přiměřené. A vycházejí z pravdivého tvrzení Bohumíra Dufka, předsedy Asociace nezávislých odborů, který říká: „Nechceme platit různé excesy našich politiků.“

K odborům si však zároveň zachovávám kritický odstup. A myslím si, že takto by ke společenskému dění měl přistupovat každý a vždy. Přidat se na něčí stranu na základě pouhých emocí či „víry“ (v „osobnost“, ideologii apod.) je to nejhorší, co každý z nás může udělat. To je cesta do pekel, k ochotnému podstoupení vymývání mozku či k sektářství.

Malí Klausové

Dobře to můžeme sledovat na prezidentových mužích - všichni ti „malí Klausové“ v čele s Petrem Hájkem utvářejí sektu, v jejímž čele stojí guru s nezpochybnitelným pohledem na svět. Tihle hoši udělali na začátku jedinou, zato však fatální chybu: vzdali se svého kritického přístupu a přidali se bezpodmínečně na něčí (Klausovu) stranu. I kdyby Klaus nechal všechny účastníky „blokády papalášů“ pobít, stáli by neochvějně na jeho straně a jeho rozhodnutí by přesvědčivě ideologicky zdůvodňovali.

Ale pozor! Dal jsem sice nejviditelnější příklad, nekritický přístup k věci však jde napříč ideologiemi a stranami, najdeme jej jak nalevo, tak napravo, v aktuálním dění jak u vlády a jejích příznivců, tak i u odborářů a jejich zastánců.

Na straně pronásledovaných

Stojím dlouhodobě na jediné straně: na straně lidí pronásledovaných pro jejich původ, kvůli tomu, jakými se narodili, kvůli tomu, že jsou nějak odlišní. Důvod k tomu není tak těžké uhádnout: nesnáším takovou nespravedlnost. Jde často o lidi z ghett, kde vedle Romů žijí i další „bídníci“. Jde o lidi společensky slabé, kteří se nedokážou z vlastních problémů vymanit sami — nemají k tomu psychickou sílu ani prostředky, často ani nemají ponětí, jak na to. Případně mají o životě své představy a nechtějí se přizpůsobovat ve všem všudy, jak arogantně požadují nejen krajně pravicoví sektáři.

Ideologické příručky namísto myšlení

Ideologové demokratické pravice káží, že každý by se měl umět sám o sebe postarat. Říkají tomu odpovědnost, často přitom jde o politiky, z jejichž počínání na první pohled čiší, že o odpovědnosti nemají ani ponětí. Ideologické výkřiky se většinou rozcházejí s realitou, tak je tomu i v tomto případě. Tito sektáři se v žádné chudinské čtvrti nikdy nepohybovali a s problémy jejich obyvatel se neseznámili, protože jim jsou lhostejné. Namísto živého, lidského přístupu k těmto vyvržencům vykřikují hesla z ideologických příruček liberálně-konzervativních proroků.

S požadavky odborů se tentokrát ztotožňuji…

Nedivme se tedy, že hlavní trumfy vládní „reformy“ - zvýšení daně z přidané hodnoty ve spojení se snížením sociálních dávek a radikálním zvýšením věku odchodu do důchodu - odnesou jako první a v největším rozsahu právě lidé žijící v chudinských čtvrtích. Proto mi nečiní problém se tentokrát s většinou požadavků odborářů ztotožnit.

A mám za to, že proti těm, kteří žádají tvrdý zákrok proti stávkujícím a chtějí za pomoci obušků rozhánět blokády, by mělo být tvrdě zakročeno, aby jim příště něco takového už nikdy nepřišlo na mysl. Nemám tedy ani nic proti způsobu, jakým chtějí odbory tuto konkrétní stávku a blokádu provést. Jedinou námitku mám proti živelnosti blokád - někdo to musí mít na povel a předcházet případné újmě na zdraví či životech.

… s přístupem odborů však nikoli

O lidi z menšin a o jejich životní podmínky se však nezajímají ani socialisté a odboráři, z nichž maloměšťáctví na hony čiší. Socdem se sice tu a tam ráda zmíní, že existují i jakási lidská práva, ale když jde do tuhého, skončí na straně „přizpůsobivých“. A to jak v případech, kde běží o alibistický přístup k rasistům a xenofobům, kteří jsou členy ČSSD, tak tam, kde jde o ochranu lidských práv kohokoli jiného než zaměstnanců.

Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka například nedávno napsal, že česká veřejnost by se měla postavit na odpor proti politickému extremismu. Žádný ze sociálních demokratů se však nenamáhal přijít alespoň na jednu ze tří posledních demonstrací proti neonacistickým pochodům. Na místech blokád protestovali jednotlivci ze Strany zelených a TOP 09, z ČSSD však nikdo.

To samé lze říci o odborářích - o těch samých odborářích, kteří dnes volají po solidaritě, kteří se najednou cítí jako mluvčí všech a stávkují „naším jménem“. Kde byli, když jejich solidaritu potřebovali ti, které pro jejich odlišnost zastrašují a napadají neonacisté za asistence státních institucí?

Arogance odborářů

Odborářští bossové hovoří správně o aroganci moci, která nejen teď čiší z projevů vlády i prezidenta. Avšak jeden z nich (předseda ČMKOS Jaroslav Zavadil) si vzápětí klidně dovolí říci, že předběžné rozhodnutí soudu o zákazu stávky je pro něj cárem papíru. A ostatní mu za to ještě tleskají, namísto toho, aby mu vynadali. Když Václav Klaus kritizoval „soudcokracii“ jakožto neblahý způsob, kterým soudy zasahují do politických rozhodnutí, sklidil za to mohutnou kritiku (s tímto prezidentovým názorem nesouhlasím, je však dobrým námětem do diskuse). Ani Klaus by si však nedovolil říci o rozhodnutí soudu, že je pro něj cárem papíru.

Odboráři neznají fungování soudů

Ano, soud mohl rozhodnout špatně, to se stává a demokratický systém s možností nápravy počítá, od toho máme odvolací řízení. Rozhodování soudů můžeme kritizovat, ba je to mnohdy žádoucí, ale musíme je coby jeden z důležitých demokratických pilířů zároveň respektovat.

Právě tak odboráři tvrdí, že soud, který stávku zakázal, není nezávislý, protože o žádosti vlády rozhodl hned, zatímco v jiných případech mu to trvá dlouho. Odboráři tak projevili neznalost fungování soudů — soud rozhoduje o všech předběžných opatřeních hned, jinak by to ani nemělo smysl. Představme si, že by soud rozhodl o Kalouskově požadavku na zákaz stávky, která má proběhnout 13. června, až někdy v září. Jaký by takové předběžné opatření mělo smysl?

Politici a odboráři ze stejného soudku

Někteří odboroví předáci se zkrátka chovají stejně jako mnozí politici, jsou stejně hluší k názorům druhých jako ministři současné vlády. Asi není divu, odborářští bossové patří svým výdělkem i podílem na moci mezi horních deset tisíc, takže očekávat od nich jiný způsob chování než od politiků je asi příliš troufalé. Je totiž naším zvykem, dát najevo bez obalu svou převahu nad druhými. Menší moc dává sice menší možnost dát druhým najevo, že jsou pouhým plebsem, ale zato se s jejími projevy setkáváme denně.

Jedním z křiklavých a odstrašujících příkladů v tomto směru je každodenní chování mnohých železničářů a zaměstnanců pražského Dopravního podniku (asi i dalších městských dopravních podniků — osobně mám však zkušenosti z hlavního města.) Neustálé zpoždění vlaků, špinavé vagony, odpudivé toalety, nepohodlné a rozbité sedačky, neochotní železničáři (i když průvodčí se oproti dřívějšku hodně zlepšili), předražené jízdné, které pořád nedostačuje, protože na drahách je mnoho zbytečných zaměstnanců, kteří se rozhodně nepředřou.

Řidiči městských autobusů a tramvají jsou kapitolou sami pro sebe. Doprava v Praze vypadá, jakoby odboráři dopravního podniku stávkovali několikrát za týden. Na mé pravidelné trase autobus často vynechá úplně, víckrát za den přijede až o deset minut později než má (již z konečné vyjíždějí autobusy později), autobusáci se baví tím, jak někomu zavřou dveře před nosem, jezdí bezohledně, nepočkají, až si starší lidé sednou a vyrazí jak splašení, brzdí zprudka a vůbec se zdá, že buď neumějí řídit, nebo si na cestujících vybíjejí svou agresivitu a zbytnělé ego. Nejsou takoví všichni a vždy, ale jde o obvyklé, každodenní jevy. Stávku těchto lidí, zaštítěnou heslem, že se bijí i za nás, pokládám za nehoráznou drzost.

Snad se aspoň vytříbí názory

Těžko věřit tomu, že stávka a blokády pohnou ministry k takovým změnám v „reformách“, které zajistí, aby zůstaly reformami a při tom vycházely co nejvíc vstříc potřebným. Pokud se obě strany namísto urážek, bonmotů a arogantních výšplechtů (v tom je specialista Kalousek) spolehnou více na věcné připomínky a návrhy, snad by stávka mohla napomoci alespoň k vytříbení názorů.

I stávkovat se dá s elegancí, není třeba členy vlády označovat za vnitřního nepřítele. A s jistým porozuměním se dají přijmout i názory protistrany, není třeba „vyrábět“ z odborářů nepřátele demokracie a vyděrače. Dobrým odrazovým můstkem k tomu by bylo jednání tripartity, které svolává premiér Petr Nečas, ať už se uskuteční před anebo po stávce.

    Diskuse
    June 15, 2011 v 12.56
    oprávněné obavy
    s duchem článku F. Kostlána se mohu jen ztotožnit - čekají nás nelehké časy a jestli jimi máme úspěščně projít, tak to chce více rozumu a méně třeštění. Nepodléhat sirénám povrchních emocí.
    Jen se obávám že pokud jde o tripartitu tak je rozhodnuto a ke zkoušce síly a k politice ulice prostě dojde. Takže spíše jde o to řící si co po zítřku dál, jaké bude po tomto stávkovém "A" i další krok "B" a pokud asi ani nepadne vláda, tak možná rovnou i "C".
    Poltika nových šancí po krizi, modernizačního přizpůsobení struktury - to je o výhledu na delší období než se dosud uvažovalo. Rehabilitace strategického uvažování a schopnost racionálního dialogu může rozhodnout o naší budoucnosti.
    MN
    June 15, 2011 v 17.40
    Bojová hra
    Při neschopnosti opozice (o oportunistických médiích nemluvě), ať té politické nebo občanské, zbývají k zastavení nesmyslných reforem jenom odbory. Bohužel zatím je to na úrovni bojové hry, při které si obě strany ověřují svoje taktické schopnosti, jak proplout bez větších ztrát. V pátek bude po všem a pojede se dál. Já bych si to představoval jinak. Návrh na zvýšení DPH je evidentně zcela nepřijatelný a klíčový. Vyhlásil bych neomezenou generální stávku za zrušení této části reformy. To nebylo ve volebním programu žádné koaliční strany. A přihodil bych k tomu navrácení progresivní daně, jak tomu bylo dlouhá desetiletí před zavedením rovné daně. A ještě bych přidal zvýšení korporátní daně nejméně o 2%. A přes to nejede vlak...
    A jinak, pane Kostláne, na mojí autobusové lince nepamatuji, že by vynechal spoj. A vyjíždí vždy na minutu přesně (jedná se o linku 273).
    June 16, 2011 v 8.08
    DPH
    @Miroslav Novak: Návrh na zvýšení DPH je evidentně zcela nepřijatelný a klíčový.
    Proc? Aby se mohl stat jeste vice zadluzit? Progresivni dan prinese do statniho rozpoctu 4 -5 mld. To tu strasnou diru nezalepi. Zvysit dane pro korporace? Aby se jim lepe odchazelo nekam jinam?
    MN
    June 16, 2011 v 10.48
    Pane Kluko
    nesmíte věřit všemu, co MFDnes napíše. Při zavedení rovné daně v roce 2008 klesly příjmy z daně ze závislé činnosti o 11 mld, zatímco předtím kařdý rok rostly o 10 mld. Já v tom vidím pokles příjmů 20 mld, dnes by to bylo nejméně 25 mld. A strašení odchodem firem si nechte pro děti.
    MT
    June 16, 2011 v 12.23

    S naprostým ohromením jsem četl výtky pana Kostlána o jeho zkušenostech s autobusáky, které ukončil tím, že takoví nejsou všichni, ale že to, co uvádí, je prý typické a obvyklé.

    Jak to ví?
    Co to je za neskutečnou aroganci člověka, který ví, že hovoří o své jediné dílčí zkušenosti (a to ještě pracovně vycházím z toho, že pan Kostlán výslovně nelže - lidé ale občas i lžou, když se jím to hodí do argumentace, mluví o něčem, co neodpovídá ani jejich vlastní zkušenosti ...)
    Pan Kostlán žije asi v Praze a píše ostatně o autobusové dopravě v Praze.

    Protože ta moje zkušenost je naprosto jiná !
    Já si nevzpomínám na jeden jediný případ za deset let zpátky, kdy řidič autobusu někomu zavřel před nosem, jen velmi málokrát došlo k znatelnějšímu zpoždění, které bych jako zpoždění vůbec zaregistroval (takže pokud byla, tak jde o řád jedné až tří minut) ...
    ..., ale je fakt, že autobusem jezdím jen průměrně - ale přecejen nikoli výjimečně.

    A upozorňuji, že panu Kostlánovi se v jeho článku může hodit, aby v této věci lhal, pokud to potřebuje k celkovému vyznění článku.

    Naproti tomu já při své pouhé reakci na jeho článek lhát k ničemu nepotřebuji ... naopak, kdyby to byla pravda co pan Kostlán píše, tak je přirozené, že bych prostě vůbec nereagoval ...

    June 16, 2011 v 15.23
    Pane Novaku
    To uz tak chodi, ze v dobe recese klesa vynos dani. To jste jeste neslysel?
    June 16, 2011 v 19.19
    Opakování
    Pane Kluko, je to stále stejná pohádka aktuální vlády: musíme si utáhnout opasky, protože jinak dopadneme jako Řecko. Je to ale trochu jinak.

    Všechna zdražování, vyšší zdanění a podobné kroky jsou zbytečné, dokud státní správa, vláda a parlament nezmění svoje chování. Dokud budou běžné zlodějiny typu ProMoPro, je naprosto nehorázné chtít po mě platit vyšší daně.

    Vy jste jako živnostník opravdu ochoten platit více, i když i nadále budou politici krást a naše daně evidentně zneužívat? Vám je to opravdu jedno?

    Dovoluji si odkázat na mnou vedený seznam skandálů: http://www.letorost.cz/extra/korupce/ Nebudou-li vyšetřeny, nebudu politikům věřit a budu odmítat platit každou korunu navíc.
    MN
    June 16, 2011 v 23.14
    Pane Kluko
    Vaše sebevědomí bohužel není namístě. V roce 2008 se u nás ještě recese neprojevila, výnosy všech daní (kromě DPFO) rostly. A o poklesu mezd nebo rostoucí nezměstnanosti nebylo v té době ani řeči, naopak, nezaměstnanost byla nejnižší.
    Otázkou je, zda patříte do skupiny pravicovou propagandou zmanipulovaných občanů nebo propagandu záměrně šíříte. Současný stav Vám samozřejmě vyhovuje, neboť od zavedení 80% nákladového paušálu a zvýšení odpočitatelné částky daně OSVČ většinou neplatí žádnou daň z příjmu. To je také jedna z příčin deficitu státního rozpočtu.
    June 16, 2011 v 23.47
    Paušály
    Pane Nováku, pouze doplním, že 80% paušál má pouze menší část OSVČ, viz: http://www.jakpodnikat.cz/pausalni-vydaje-procentem.php Pro mě konkrétně je daňový paušál pouze administrativně výhodný, nikoliv finančně (je to zhruba stejné oproti dřívějšku, mám pouze méně byrokracie). Tak to bude asi u většiny živnostníků...
    SH
    June 20, 2011 v 14.47
    Odpuzující jedinečnost.
    Proboha, o čem se to zase diskutuje?!
    Čím dál s menší chutí čtu texty pana Kostlána, texty se silným emocionálním nábojem. Mimo jiné i proto, že mně něčím připomínají kýčovitě sebevědomého Havla, jenž považuje své přesvědčení za jedině pravdivé, ne-li až božské sdělení. Intelektuálská nadřazenost z nich doslova odkapává. Jeho kritický odstup v současné krizové situaci vnímám coby ony dvě otýpky sena, mezi nimiž osel chcípne hlady. Ať se na mne zlobí, nebo ne, každý z nás si dneska musí vybrat. Bude s vládou, nebo proti ní. Jiná cesta nyní není. A není to vinou občanů, to vláda se s nikým nechce bavit a tak nás žene do konfrontace.
    Obdivuji znalosti pana Kostolána, který s určitostí ví, že proti neonacistům se postavili jen příslušníci TOP09 a Zelených, ale ne ČSSD či odborů. Oni to snad mají naspáno na čelech, že jsou kupříkladu odboráři?!
    Stejně mne překvapuje, jaké má pan Kostolán styky, když s určitostí sobě vlastní ví, že Zavadilovi nikdo nevynadal. Možná si ale jenom ve své protiodborářské zaujatosti nevšimnul, že jeho předchůdce ve funkci šéfa ČM KOS Štěch, ho velice razantně usměrnil a především že odboráři respektovali rozhodnutí soudu, které nejenže nikdy nemělo ani vzniknout, ale je obrovským průlomem do našeho práva. Od té chvíle totiž může vláda zasahovat do sporů dvou soukromých právnických osob. Stávka totiž byla vyhlášena odboráři Dopravního podniku města Prahy, takže šlo o střet zájmů firmy a jejích odborů. Krkolomnost zdůvodňování kompetence žalobce, bude mít podle mého soudu ještě dohru.
    Úsměvné je tvrzení pana Kostolána jímž odporuje názoru odborů, o nezávislosti soudu. Kdyby byl opravdu nezávislý, tak by kupříkladu své rozhodnutí doručil odborům sám svou stráží a ne přes vládní předvolání. A to jen jeden rys dokumentující závislost konkrétního soudu.
    Do skupiny stupidních argumentů o aroganci odborů zařazuji soubor výtek na chování Dopravního podniku, cituji: „zpoždění vlaků, špinavé vagony, odpudivé toalety, nepohodlné a rozbité sedačky“...konec citace. Ještě že přiznal, že průvodčí jsou slušní, což jsou vlastně nejníže postavení zaměstnanci, tedy s vysokou pravděpodobností opravdoví odboráři.
    Jestliže tentokrát odboráři nenasazují svou kůži i za většinu obyvatel, tak jsem Pana Orleánská, i když nepochybuji, že za slušňáka pana Kostolána ji ani nesmí nasazovat.
    Totálním důkazem neznalosti reality je vyzdvihování slušnosti, ba až děkování panu Nečasovi za to, že svolává tripartitu. Pan Kostolán asi vůbec nesledoval několik posledních jednání tripartity. Nečas totiž stále vyzývá k jednání, ale ihned při tom zdůrazňuje, že vláda od „reforem“ neustoupí. Není mi proto vůbec jasné, o čem tedy chce jednat, že by se pokusil odborářské funkcionáře zkorumpovat?! To by asi nejvíc korespondovalo se současným charakterem „protikorupční“ vlády.
    June 21, 2011 v 16.49
    Kdyby autor textu vsadil na racionální přístup, nedopustil by se takového třeštění vůči DPP a ČD.
    A o zbytku článku platí totéž co minule: je zbytečné psát o ideologii, když je pro autora a priori špatná, zatímco "racionalita" dobrá. Není snad ideologie racionalizovanou soustavou názorů?
    + Další komentáře