Jsme strašně negativní

Alena Zemančíková

Česká společnost je negativní, přízemní a úřednická. Nechala si utéct skutečné hodnoty a teď se točí na detailech. Nemá sebe sama ráda a proto potřebuje neustále nějaké úřednické potvrzení své vlastní ceny, protože jí nestačí vlastní rozum.

Dočetla jsem se, že proti státním maturitám podepsalo petici už osm tisíc lidí, se sloučením Státní opery s Národním divadlem nesouhlasí už patnáct tisíc signatářů petice. Myslím, že těch patnáct tisíc signatářů v sobě zahrnuje i mnoho lidí, kteří, obávám se, ve Státní opeře nikdy nebyli a problematiku divadel, financovaných ze státních prostředků, vůbec neznají. Já samozřejmě nevím, co je za tím, ale vím dobře, že v Praze je velmi těžké udržet dva operní domy na evropské úrovni. Opera Národního divadla je na tom z obou hůř, protože se ve svých prostorách střídá s činohrou a baletem, nemůže zkoušet inscenaci v jednom tahu, dokonce i v generálkách má omezenou možnost zkoušek, protože večer se vždy hraje. Zkušební časy opery Národního divadla jsou pod mírou, která je potřebná k nastudování komplikovanější inscenace, experiment vylučuje skoro úplně, pořádné prozkoušení alternací rovněž. Přitom historická budova Národního divadla má mnoho nevýhod, s nimiž musí tvůrci počítat, které však u většiny titulů operního repertoáru nemají žádnou vyvažující výhodu (tím myslím samu architekturu, výzdobu, atmosféru a historické konotace, s Národním divadlem spojené).

Budova Státní opery, někdejšího to Pražského německého divadla, je pro operu mnohem vhodnější, i když se ji stavba nešťastné magistrály kolem Národního muzea nenapravitelně dotkla a učinila z ní špatně přístupnou, s hlukem se potýkající budovu, která sousedí s velmi nevábnými končinami zvanými Sherwood, z něhož se do opery jde podchodem, slavným tím, že v něm vraždí novinářky.

Ale přesto.

Vypadalo by dobře, kdyby Státní opera se stala operou metropolitní, ale Praha už definitivně dala najevo, že vlastní operní dům nechce a neuživí (nicméně hodlá mít i živit operetu v Karlíně). Ve Státní opeře se v posledních letech nic mimořádného neudálo - úchvatným zážitkem byla inscenace Smrti v Benátkách Benjamina Brittena, ale to už je dva roky a inscenace, jakkoli krásná a dobře našimi umělci provedená, byla přece jenom převzatým konceptem, který nebyl vytvořen speciálně pro pražskou Státní operu. A onehdá jsme mohli v televizi v rámci přenosů toho nejzajímavějšího, co se děje v našich divadlech, vidět otřesný kýč nazvaný Kudy kam, v němž zněla zcela monotónní Hapkova hudba a herci se těžko dokázali vypořádat s pseudofilozofickými sentencemi Michala Horáčka. Koho to bavilo, ať zvedne ruku, mně to připadalo otřesné a vůbec nechápu, co mohlo přimět veřejnoprávní televizi, aby natočila a vysílala tak komerční a podprůměrný kus. Viděli to ti, kteří podepisují petici, předpokládajíce zlou vůli a touhu po "protektorátu" například u ředitele Národního divadla, který jistě ze své momentální funkce pověřeného ředitele obou scén nemá velké potěšení.. A to je ještě ve hře Stavovské divadlo, kde by se měly hrát přinejmenším mozartovské opery, případně díla starší, kterým filigránské prostředí Nosticova divadla sluší. Konkurence? Proč by měla být v Praze v opeře konkurence? V dnešním světě přímých přenosů z newyorské Metropolitní?

V České republice máme operní scénu v každém starém krajském městě, a například opera v Brně je konkurence schopná s oběma pražskými scénami. Festival - bienále ukazuje, že se v regionech dějí na poli opery velmi zajímavé věci, že se zde uplatňují mladí pěvci i režiséři, že do celkového obrazu zasahují zahraniční pěvci. V Čechách a na Moravě máme devět operních scén - a to jsem možná na nějakou zapomněla, přinejmenším vím málo o revolučních inscenacích studentů obou , pražské i brněnské, uměleckých škol. Já si upřímně myslím, že by bylo možné provozovat v Praze operu jedinou se třemi hracími místy - u nádraží a občas ve Stavovském i ve Zlaté kapličce, v nějakém racionálním režimu , pod jedním umělecky progresivním šéfem (jakého opera Národního divadla celkem vzato od převratu měla, což se o Státní opeře vždycky říct nedá). I tak by to bylo organizačně náročné, ale nemyslím si, že by tím Praha nějak utrpěla. A pokud by to uvolnilo ruce nejen opeře, ale i činohře a baletu od neustálého střídání a stěhování, vedlo by to z hlediska provozu k všeobecné větší spokojenosti. A možná i úspoře, když už má padnout to slovo.

Samozřejmě v tom může být nejeden podraz - například co bude se Stavovským divadlem, jestli se nestane jen takovou atrakcí pro turisty? Ale o tom petice, podepsaná tolika signatáři, nic neříká. Rovněž neříká nic o tom, co by mohlo a mělo být v opraveném Karlínském divadle, kde se hrají věci - no, běžte se podívat. Straussův Netopýr na Silvestra s VIP lóží za několik tisíc + ples by se přece mohl klidně konat tam.

Praha je město, na němž se dobře vydělává, každý si z ní chce kus urvat. Je zanedbaná, nepříjemná, na Staroměstském náměstí vyřvávají popové kapely, na Královské cestě se prodávají nesmysly, Pražský hrad je pro českou rodinu v podstatě finančně nedostupný, město jako by si samo sebe nevážilo a pohrdalo občany země, jejímž je hlavním městem.. Necháváme si to líbit - a pak, když jde o vysokou, luxusní kulturu, která nikdy nebyla a není dostupná každému (teď nemyslím na vstupné, ale na přijetí divácké), tváříme se ušlechtile a kulturně. Já bych podepsala petici za to, aby na Staroměstském náměstí nesměl vystupovat nikdo, jehož produkce přesahuje určitou hladinu hluku (když není možné měřit vkus), ať tu jsou kejklíři a tanečníci a žebráci a jazzmani, ale proboha ať tu neřve Michal David. Ať není za Stavovským divadlem reklamní kluziště Vodafonu. Ale takovou petici mi nikdo k podpisu neposlal, tohle nám nevadí. Proč nám tolik záleží na tom, aby stát platil ausgerechnet druhou pražskou operní scénu, a když už na tom trváme, proč se neptáme, jak se naloží s penězi, ušetřenými na zrušení Státní opery (ušetří-li se), co za ně bude a co z toho budeme mít?

A teď k těm maturitám.

Studenti píší, že trvají na okamžitém zrušení státních maturit, protože si nemůžou takto své maturity vážit. Takový výrok mi připadá možný jenom z recese - to jsou devatenáctiletí mladí lidé tak závislí na obecném vědomí, že si neumějí sami sebe vážit jinak, než prostřednictvím známek ze školy? Kolik generací před nimi prošlo šílenými maturitními změnami, zkrácením a zase prodloužením středoškolského studia, vyučením s maturitou, maturitou narychlo, večerními školami, změnou z povinné němčiny na povinnou ruštinu, trápením s matematikou, trápením s latinou, zrušením latiny, strašlivou takzvanou brannou výchovou, hrůznou občanskou naukou, dějepisem vykládaným bez křesťanství a podobně poničenou češtinou - škoda vzpomínat. Já nevím, kdo, ale já jsem si své maturity nevážila nikdy, nejhorší známky jsem měla z předmětů, které mě zajímaly nejvíc, maturitní písemku jsem v roce 1974 vůbec neviděla, takže jsem si byla jistá, že paní profesorka mi mohla opravit, co se jí nezdálo, a protože jsem se jí nezdála já, opravila toho dost. Jako "stylistické chyby" - a bylo to. Kam bych přišla, kdybych svou osobní důstojnost odvozovala od maturity? Ať si studenti přečtou Ladislava Klímu, měli ho ostatně v doporučené literatuře, třeba jim svitne.

Samozřejmě, že některé otázky byly špatně vymyšlené a celé to možná organizačně vázlo, ale nedovedu si představit, jak by mohl takový projekt, i pod ministrem školství, který by mi nebyl odporný už od pohledu, napoprvé stoprocentně klapnout. Jistěže CERMAT si nahrabal - ale smlouvy jsou nejspíš platné a ty peníze se nevrátí. Petru Buzkovou taky podvedli s internetem do škol a dnes o tom nikdo už nemluví, internet se stal samozřejmostí, někdo si namastil kapsu a někdo mu to podepsal, ale to přece neznamená, že nemá být ve školách internet! Buďme rádi, že se máme od čeho odrazit - mně ty otázky, publikované v novinách, tak strašné nepřipadaly: přece je dělali lidé, kteří chtěli, aby maturita měla smysl, ne naopak. Rozhodně měly větší smysl i logiku než maturitní otázky, s nimiž jsem se potýkala já.

Studenti, kteří chtějí opravdu studovat, nejen že odmaturují i na nedokonalých testech, ale dostanou se i na vysoké školy. A když to nebude hned, ten odklad je nezabije. Pokud stojí o vzdělání a ne jenom o jakýsi řidičák k budoucí kariéře, nemůže se jim stát, že by se ho nedobrali - když už jsme to dokázali i my, z kádrových důvodů nedoporučení, vylučovaní, ve večerních školách spící.

Celkově se mi zdá, že jsme strašně negativní, přízemní a úřednická společnost, která už několik let nic pořádného nedělá, která si nechala utéct skutečné hodnoty a teď se točí na detailech, která se sama nemá ráda a proto potřebuje neustále nějaké úřednické potvrzení své vlastní ceny, protože jí nestačí vlastní rozum. Když už nemůže být potvrzená bohatstvím, kterého v tom, co máme společné, rychle ubývá. Než případné nepřesnosti v maturitních testech mi připadá důležitější, aby děti měly dostupné učebnice, aby byli dobří učitelé, rovné podmínky pro každého a volný vstup na univerzity. Je jedno, jestli nakonec maturitní zkouška má podobu přízemního testu - když bude učitel s žáky hovořit po celou dobu studia a bude také chtít, aby hovořili žáci, budou to umět.

Naše současná vláda je mi z duše protivná - je necitelná, asociální, antihumanistická, technokratická a lakomá jak Barka, co dávala do oken místo skla slupky od buřtů. Je nekulturní, neekologická, nespravedlivá, buranská při všem lesku, kterým se pyšní pokud jde o tituly akademické i jiné. Ale, proboha, nedovolme, aby se tyhle vlastnosti přenesly i na nás, nechtějme mít všechno vyúřadované.

    Diskuse
    June 13, 2011 v 9.26
    Dobrý den přeji,
    omlouvám se za nepříjemnost,ale mám trochu obavu, že článek hýří v jiné rovině přesně tím, k čemu se vyjadřuje. Souhlasím s paní Alenou, že lidé podepisují kde co, aniž by se sami sebe ptali, jestli to dělají z přesvědčení a jestli mají dostatek informací, což skutečně nevede k posílení osobní odpovědnosti, které bychom tak zoufale potřebovali. Ale již z minulosti známe, jak vypadá usazující se totalita a zvůle mocných: narůstá bordel, který začne po určité době prosakovat v drobných detailech všude, kam se člověk podívá ( zřejmě daný tím, jak se odpovědná místa věnují všemu jinému jen ne svému úkolu), zdá se mi dost pochopitelné, že lidé tento zmatek začnou úzkostlivě sledovat, neboť za ním tuší obecnější pravdu o situaci, jejíž skrytější podoby zatím nedokáží plně identifikovat. Netvrdím, že je to řešení šťastné, ale připadá mi přinejmenším pochopitelné. Nemohu si pomoci, ale mám trochu dojem, že se autorka nechala v tomto článku chytit do jiné oblíbené pasti české překritičtělosti - a tou je určitý moralismus, s kterým jsou lidé zvyklí soudit své spoluobčany a jejich postoj bagatelizovat. O Státní Opeře mnoho nevím, ale státními maturitami trávím od počátku roku týdny, ba měsíce času - a tak bych si dovolila s Vámi v lecčem nesouhlasit. Nepopírám, že studenti svou petici nezformulovali zrovna nejšťastněji, ale zdá se mi, že stojíme před otázkou, jestli to, co jim vytýkáme, je špatná formulace - tedy nedostatečná proúřadovanost - anebo fakt, že se sebou odmítají nechat zacházet tak, jak je s nimi zacházeno - tzn. tak, že se s nimi nikdo nebaví, do poslední chvíle nevěděli, co se s nimi bude dít, pak se na ně doslova a do písmene vrhne mediální kampaň o tom, jak jsou neschopní, líní atd.) a to vše zdárně ukončeno neuvěřitelně zbytnělým čiře byrokratickým nic, o čemž jsem tu psala už nejméně čtyři články, takže se mi to nechce opakovat. Aby se jim lépe usínalo, tak to vše doprovozeno tím, že se nikdy nedozví v čem případně udělali chybu, která jim může značně pošramotit další kariéru. Chybami v testech se na netu zabývalo mnoho odborníků, takže by, paní Zemančíková , možná bylo víc na místě, kdybyste vyjádřila své protiargumenty proti těmto konkrétním kritikám namísto bagatelizace a smáznutí bez argumentů.
    AZ
    June 13, 2011 v 12.48
    Milá kolegyně,
    asi jsem měla svůj text napsat přehledněji. Neměla jsem pocit, že by se se studenty o maturitě nikdo nebavil - moje dcera dělala jakési předběžné testy na svém gymnáziu už v roce 2008, možná o rok dříve, a modelové ukázky otázek vycházejí v novinách přinejmenším tři roky.Ty testy mě zajímají, sledovala jsem je pečlive. Už proto, že moje starší děti, které maturovaly v 9O. letech, měly maturitu zmatenou, výuku postiženou odchodem kantorů do soukromé sféry, požadavky nesjednocené a dost závislé na založení ředitele školy ( což v případě okresního města, kde je jenom jedno gymnázium, je dost problém). Beru to tak, že státní maturitu je třeba dotáhnout, protože pakliže se zruší, vznikne zase prostor pro korupci a neoprávněné kšefty všelijakých agentur.
    Jiná věc je sama důstojnost maturity jako takové. A ta je čím dál menší, přímo úměrně tomu, jak malý význam maturita na střední škole znamená jakožto kvalifikace. Vždyť už je to jenom taková postupová zkouška, skoro každý maturant jde dnes dál na vyšší odbornou nebo vysokou, alespoň bakalářskou, školu. Dokonce v řemeslech a živnostech by bylo docela rozumné míso vyučení s maturitou nabízet vyučení po maturitě.
    Já rozhodně nepodceňuji obavy veřejnosti z manipulace ani frustraci z toho, že se ti, kdo nám vládnou, nebaví s těmi, kdo je koneckonců platí. Ale státní maturity tahle vláda nevymyslela ani de facto nepřipravila (kromě poslední fáze), tak se spíš bojím, aby za hlukovou clonou sporu o státní maturitu nezavřela školy v odlehlých oblastech zapadlých regionů, například. Prostě mi zrovna státní maturity nepřipadají jako největší průšvih současné politiky.
    A pokud jde o tu Státní operu - tam se mi zase zdá, že se musíme rozhodnout, jestli chceme v Praze operu dobrou, nebo opery dvě. Já vím, že jde do značné míry o pracovní místa, ale to přece v umění nemůže být hlavní kritérium.
    Myslím, že jako společnost jsme ve slepé uličce, z níž nás nevyvedou nové volby. Je to mnohem vážnější a je třeba uvažovat jinak, vzít věci za jiný konec, a ne se točit na kolotoči vládnoucí dikce a ideologie.
    BM
    June 13, 2011 v 16.24
    Státní maturita jako bezvýznamná postupová zkouška?
    Možná máte pravdu.
    Zvládnutí mateřského jazyka mají studenti dokázat tím, že z tabulky hokejových zápasů sestaví pořadí mužstev, či musí rozhodnout o tom, zda godetový volán na hrudi náhodou nepatří k zimnímu kabátu, nebo se musí vážně zamýšlet nad významem výchozího textu k úlohám 21-22 (snadnější verze), který jako by vyšel z pera vězeňského psychologa ...
    Takové úlohy ale "přece dělali lidé, kteří chtěli, aby maturita měla smysl, ne naopak" !
    June 13, 2011 v 23.19
    Milá paní Zemančíková,
    přiznám se, že se mi to zdá celé nějak podivně zmatečné. Jednak bych se připojila k paní Marvalové, že ty testy dělají lidé, kteří naopak předpokládají, že maturitě tím vrátí vážnost ( a nedělají kolem toho malý humbuk), takže najednou se ustavit na tom, že je to vlastně bezvýznamná postupová zkouška je trochu mimo kontext. Jednak se mýlíte, že většina studentů postupuje dále.- například já učím na technické škole a odtud jich na vysokou nejde zdaleka ani polovina, podstatná část jdou do provozu jako technici. V podstatě si také myslím, že by bylo dobré projekt dovést do zdárného konce, ale rozhodně ne tímto způsobem, prostor pro korupci a kšefty už samozřejmě vznikl, neboť je nový způsob zkoušení, na který ale neexistují učebnice, metodiky ani přípravy, takže agentury, které je mají, jsou jedinou možností těch, kdo se zkoušky obávají ( ono zkuste ostatně v učebnicích literatury najít problematiku již zmíněného volánu). že problém maturit není nový stejně jako neutěšený stav českého školství s tím také souhlasím, ale nejsem si jistá, jestli z toho jako nejlepší volba vychází se na to teda vykašlat . Testy tak, jak byly předloženy, nejsou testy znalostí a vzdělání, ale testy tzv. funkční gramotnosti ( což je něco, co nepochybně v Čechách klesá téměř stejně rychle jako kvalita vzdělání), což by podpořilo váš názor, že by - už tomu tedy nebudeme říkat maturita - ona zkouška předcházela jakémukoliv vzdělávání ( tedy i učilištím), ale mám obavu, že to by narazilo na jiný problém- chtít na žácích, kteří odcházejí na učiliště, aby absolvovali několik let vzdělávání, které s jejich zaměstnáním nesouvisí, aby udělali jakýsi test z lidství a pak se teprve vyučili, by bylo pro mnoho rodin, ze kterých často tito žáci pocházejí, i finančně velmi náročné. Nebo by se to muselo udělat hned po základní škole, to zas ale už jsme od maturit dost daleko a co s nimi? že vám maturity nepřipadají jako problém nejdůležitější chápu, na druhou stranu mi nepřipadají jako problém úplně druhořadý, už proto, že je to problém, který přímo ovlivňuje budoucnost. Co se týká hrozby, že pod pláštěm diskuse o maturitách se prosmykne rušení škol, to je zcela nesmyslné, protože rušení škol bude s maturitami stejně jako bez nich.
    V tét oblasti podoby zkoušek existuje zásadních témat k diskusi víc. Jednak mnoho renomovaných pedagogů a zahraniční zkušenosti hovoří proti zaškrtávací formě testů, která je sama o sobě netvůrčí ( a v zahraničí k tomuto stanovisku došly s testy mnohonásobně propracovanějšími než jsou ty zdejší), jednak se vedou diskuse nad podobou konkrétně testů CERMATU, jednak si osobně myslím, že škola a školství - a to ať chce či nechce - bude vždy též institucí výchovnou, tzn. že náš způsob jednání se studenty bude pro ně vždy názorným příkladem - a to abychom už pomalu chystali do škol mříže. Chápu, že jste se zřejmě setkala s nešťastným příkladem toho, jak ředitel gymnázia na malém městě nešťastně ovlivnil podobu zkoušky, ale tady se setkáváme s příkladem, kdy je stejně nešťastně ovlivněna pro změnu pro všechny maturanty ve státě. O tom, jak se celá věc týká učitelů a jak je tím ovlivněna atmosféra ve školách, užse tady nebudu rozepisovat. jen bych se opakovala.
    BM
    June 14, 2011 v 0.44
    Vážená paní Zemančíková,
    proč by si mladí lidé neměli
    chtít vážit svojí maturity? To, že maturita ztrácela a ztrácí na vážnosti,
    přece není důvodem, aby se s tím bez protestů smířili.
    Nejde o to, že "některé otázky byly špatně vymyšlené".
    Jde o to, že maturita se stává kvízem a pro jeho zdárné vyplnění bude
    třeba si nacpat do hlavy spoustu izolovaných informací
    a uhodnout strategii toho, kdo test zadával.
    Dokážu si představit, jak nyní řada firem i soukromníků
    analyzuje testy Cermatu a v brzké době vyrukuje
    s nabídkou programů, které budou připravovat k maturitě
    rychleji a spolehlivěji než učitelé. Ve třídách zavládne nuda a snaha
    "hovořit s žáky" bude považována za zbytečnou.
    Být čerstvým maturantem a mít poct, že držím v ruce bezcenný papír
    (i když mne opravňuje ke vstupu na VŠ)
    a že ve školních lavicích mne drželi nejspíš proto, abych se nepotloukal
    bez cíle po ulicích, to dnešním mladým lidem vůbec nepřeju.