V úterý se čekalo na jakési vládní rozuzlení. Slíbil jsem poslat komentář do slovenské Pravdy, odeslán měl být po obědě. Napsal jsem ho ráno, protože jsem tušil výsledek.

Kolem druhé hodiny jsem si ho ověřil a odjel na chalupu. Ta je v obci, kde žilo před válkou asi tři sta Němců a dva Češi. Dnes jsou tam chalupy, chaty a pár trvale obydlených domů. Soused, který bydlí v Uničově, ale tři sta šedesát dnů tráví na chalupě a je duší přes pracovní dny té zaniklé sudetoněmecké obce, mi líčil, jak pstruh v jeho rybníčku vláčel malou užovku a nemohl ji polknout. A jak se v dobře oploceném pozemku objevil pokousaný jezevec, bez nohy a ocasu. A jak pravidelně o půl deváté večer před jejich chalupu chodí srnec na chleba. Pak se mě zeptal, jak dopadlo hlasování. Věděl jsem, že myslí to, jak se rozhodly Věci veřejné. Když jsem mu odpověděl, jen se usmál. Nahlas.

V programovém prohlášení ze srpna loňského roku se český kabinet označil za „vládu rozpočtové odpovědnosti, vládu práva a boje proti korupci“. Toto sousloví se stalo také hlavním smyslem její existence. Před několika dny uplynul rok od voleb, z nichž vzešla vláda s téměř ústavní většinou v Poslanecké sněmovně. Za celý rok se však nedokázala dohodnout na základních parametrech svého fungování. Nejvyšší politický orgán koaličních stran — tedy K9 — zasedá takřka permanentně, povětšinou s jediným výsledkem: dohodli jsme se, že se setkáme příště.

Co je důvodem těchto neshod? Ani TOP 09, ani ODS, ani Věci veřejné nechtějí ukázat svou politickou slabost a ustoupit ze svých požadavků. Taktika TOP 09 vychází nejlépe, její ministři nyní nechybují a vyhýbají se aférám. V ODS je však velmi živo. Obecně je totiž její šéf a předseda vlády Petr Nečas považován za slabého lídra, kterého drží už jen dobrý mediální obraz čestného a v podstatě zásadového politika. Při životě jej drží média, což je tvrzení poslanců ODS. Za ním probíhá boj o pozice, narůstá vliv regionů, a to zejména v ekonomické oblasti. Tzv. kmotrovství se opět rozmáhá a ukazuje, že příčiny obrovské ztráty volební podpory v roce 2010 jsou zapomenuty. Nejméně čitelným subjektem jsou Věci veřejné. Ekonomicko-politický projekt chtěl zřejmě těžit z boje proti korupci a podle známého přísloví „pod svícnem je největší tma“ vytvářet nové klientelistické vazby. Strana zcela jistě doplatila na nezkušenost a několikrát se ODS i TOP 09 nechala vyšachovat, o to razantněji svým koaličním partnerům vrací rány. Téměř nikdo v České republice vládní sestavě nerozumí, ve všech anketách i seriózních průzkumech veřejného mínění má tak nízkou důvěru, jako tomu nebylo nikdy v polistopadových dějinách země. Lépe na tom byla dokonce i tragická Klausova vláda v roce 1997, která musela podat nakonec demisi.

Nečasův kabinet tvoří tři středopravicové strany, které se považují za liberální či konzervativní. Jedním z hlavních cílů takto ideologicky zabarvených subjektů je stát s co nejmenšími pravomocemi, nízkými daněmi, fungujícím právním systémem atd. Liberální politici rádi prohlašují, že nechtějí obtěžovat občany, zasahovat jim do soukromí, zkrátka boj za osobní svobody považují za kardinální problém politiky. U nás to ale neplatí. Tato vláda totiž neúnosným způsobem občany obtěžuje, tento tragikomický příběh je jakoby z jiné planety. Obden slýcháme, jak se politici nedohodli, jak chtějí to či ono ministerstvo, jak musí ten či onen politik odejít kvůli současným či minulým pochybením, to vše politici proloží nějakou skrytou nahrávkou či diskreditační kampaní.

Úterní jednání bylo v tomto směru opět naprosto standardní. Věcem veřejným, ale v podstatě i jejich koaličním partnerům tento stav dokonce možná vyhovuje. Poslanecké platy a spousty spolustraníků v nejrůznějších administrativních funkcích přece za to stojí. Ale i kdyby se strany dohodly, že od této chvíle již budou státotvorné, konsensuální a budou skutečně bojovat proti korupci, věřit jim to nemůžeme. Každá další dohoda bude mít krátkého trvání, doprovodí ji nové personální či programové požadavky. Rok koaličních afér a hádek jen tak vymazat nelze. Poměry mohou změnit již jen volby. Jde o to, jestli budou předčasné, nebo až za tři roky v řádném termínu. Pokud zvítězí druhá varianta, český občan má snad jediné přání: aby si ho tato vláda příliš nevšímala a neobtěžovala jej. Právě to jsem si pomyslel, když jsme v Mirotínku se sousedem probírali zásadní události, které se dějí kolem našich chalup.

Samozřejmě že jsme hovořili také o té absolutně nejdůležitější záležitosti: je sucho, takže houby nerostou.