Podobně jako každý pátek za poslední tři měsíce vydají se i 3. června Syřané do ulic, aby protestovali proti režimu Bašár Assada. Účast se očekává veliká. Leitmotivem chystaných demonstrací je totiž odpor k násilí, jehož se bezpečnostní složky dopouštějí na syrských dětech. Podle UNICEF jich bylo od začátku protestů zabito už třicet. A smrt nejznámějšího z nich — třináctiletého Hamzy Chatíba — se nyní stala mobilizačním symbolem.

Hamzu Chatíba zatkli vojáci 29. dubna v jihosyrském Dará, městě, kde celá protestní kampaň v polovině března začala. V závěru minulého týdne bylo rodičům vráceno jen jeho tělo s třemi průstřely, bez genitálií a s četnými pohmožděninami.

Podle oficiální režimní verze byl chlapec zabit kulkami „ozbrojeného teroristického gangu, podporovaného islamistickými a zahraničními agitátory“. Podle mínění rodičů i protirežimních aktivistů byl ale umučen vládními vojáky nebo policisty.

Památku Hamzy Chatíba uctívají Syřané už i na internetu. K příslušné facebookové stránce se již přihlásilo přes 14 tisíc lidí. Vzkazové pole se plní výzvami k odplatě.

OSN sice vyzvala k důkladnému prošetření případu a sám prezident Assad slíbil, že se s Chatíbovými rodiči sejde a vše jim vysvětlí. Podle agenturních komentářů je ale už na obojí pozdě. Chatíbův osud získává podobnou mobilizační sílu jako smrt Muhammada Buzaziho v Tunisku nebo skupiny mladíků, zabitých při prvních protestech v Egyptě, konstatuje AFP. Že tato síla dokáže svrhnout i režim, opírající se o věrnost velké armády i tajných služeb, je ale zatím nepravděpodobné.

Nabídka dialogu

Syrský prezident Bašár Assad učinil v průběhu tohoto týdne nejsmírnější gesto od začátku protestů — v úterý vyhlásil politickou amnestii a ve středu vyzval k „národnímu dialogu“, v něm nabídl uznat opoziční iniciativy jako partnery.

Protestní hnutí nicméně gesto odmítlo. Jak exilová, tak vnitrosyrská opozice se nechaly slyšet, že žádný dialog nemá význam, dokud nebudou propuštěni všichni političtí vězni, schváleny demokratizační reformy a ukončeny násilné represe.

Zejména v posledním bodě se přitom režim — jak se zdá — podřídit nehodlá. Jen za tento týden bylo vládními jednotkami zabito dalších 60 protestujících. Skupinu patnácti z nich ve městě Rastanu vojáci podle svědků doslova rozstříleli z kulometů. K dalším úmrtím došlo v Homsu a také v několika menších obcích v okolí Dará.

Celkový počet obětí vládní represe dnes agentury odhadují na víc než jeden tisíc. Na deset tisíc Syřanů bylo též v souvislosti s protesty zatčeno.

Kongres opozice

Během tohoto týdne proběhlo také doposud největší setkání syrských opozičních skupin. Mělo podobu dvoudenní konference a konalo se v Turecku. Podle agenturních zpravodajů dorazilo na 300 zástupců různých politických proudů včetně Muslimského bratrstva, jehož sympatizanti jsou v Sýrii od osmdesátých let trestáni smrtí.

Disidentům a exilovým politikům se podařilo shodnout na ustavení několika výborů, které mají zajistit koordinaci jednotlivých protestních aktivit, dopravu financí pro opoziční skupiny ve vlastní zemi a logistickou i mediální podporu hnutí.

Ve čtvrtečním společném provolání také představitelé opozice vyzvali Bašára Assada k okamžitému odstoupení. Dále vyjádřili závazek uspořádat svobodné volby, jež mají proběhnout nanejvýš rok od pádu režimu, a rovněž společně odmítli eventuální intervenci zahraničních mocností.

Před místem konání konference naopak demonstrovalo asi 50 stoupenců současného režimu. Dle jejich názoru stojí za nepokoji USA a Izrael a Bašár Assad jim nesmí ustupovat.

Co bude dál?

Další vývoj lze stále předvídat jen velmi obecně. Konec protestů se zjevně nechystá, režim však zůstává — alespoň navenek — pevný. Demonstrantů není současně takový počet, aby jej dokázali ohrozit. A snaha oslabit pozici vlády generální stávkou v minulosti selhala.

USA i státy EU uvalily již v květnu na syrské vedení přísné sankce. Dle agenturních znalců šlo o poslední stupeň diplomatického nátlaku, který nepředpokládá prohlášení daného režimu za nelegitimního zástupce příslušného státu. Pokud je některý vládce prohlášen za nelegitimního, obvykle následuje už jen totální izolace (jako v případě KDLR), anebo výzva k odstoupení a hrozba zásahem (jako u Kaddáfího Libye).

V případě Sýrie je ale vojenská intervence krajně nepravděpodobná. Jednak ji odmítá sama opozice, a pak by byla jen velmi obtížně proveditelná. Sýrie je s 22 miliony obyvatel čtyřikrát lidnatější zemí než například Libye a její armáda je přibližně šestapůlkrát větší než vojsko režimu Muamara Kaddáfího.

Bude-li tedy Assadův režim ve stávající formě represí pokračovat, dostane se nejspíše do podobného postavení jako Ahmadínežádův Írán po potlačení protivládních protestů v roce 2009: izolovaný, leč stále přežívající jako nepříjemný fakt, soudí agenturní odborníci.

Otázkou zůstává, co zmůžou ještě sami Syřané.

Další informace:

BBC News Syria: Attack on central town of Rastan 'kills 15'

BBC News Syrian unrest: Inquiry into Hamza al-Khatib's death

BBC News Q&A: Syria protests

Al Džazíra Tortured and killed: Hamza al-Khateeb, age 13

Al Džazíra Syrian abuses are 'crimes against humanity'

Al Džazíra Protesters 'killed' in Syrian town

AFP Syrian opposition tell Assad to quit immediately

AFP Syrian activists call more protests after dozens dead

AFP Defiant Syria opposition snubs amnesty offer