Zenový mistr Viktor Kolář se představuje

David Mužík

Moravská galerie v Brně připravila první důstojnou přehlídku fotografa Viktora Koláře, který spolu s Jindřichem Štreitem a Josefem Koudelkou patří ke svaté trojici českého dokumentu. Bez ohledu na kvalitu svého díla Kolář kupodivu zůstával stranou zájmu.

Více než sto fotografií zaplňuje přízemí Místodržitelského paláce. Průřez celou Kolářovou tvorbou se systematicky vrací k Ostravě, „nevyčerpatelné studnici obrazů a divadla světa”. Nejen subtilnějším povahám musí být jasné, že Viktor Kolář je mimořádný pozorovatel a dokáže ve zdánlivě banální situaci s lehkým humorem vidět a zprostředkovat nadčasové archetypální obrazy. Jejich hledání (či spíše čekání na jejich vynoření) je pro Koláře zenovým cvičením, v němž se díky mnohaleté praxi stal mistrem. Na první pohled lehce samozřejmé hledání absolutna vystihuje nejlépe proklamace z odlišné strany kulturní scény. Ostravský electropunkový výtvarník a performer Marius Konvoj svým — „Všechno je jedno a v něm je všechno” nevědomky popisuje i Kolářovy fotografie.

V zachycených situacích fotograf překračuje hranice humanistického dokumentu, ke kterému bývá řazen. Lehkost, s jakou fotograf snímá své surreálné výjevy, je přímo fascinující. Je to důkaz, že klasický černobílý dokument není mrtev a rukou/okem Viktora Koláře se dotýká prazákladních podstat fotografického obrazu, které nejsou schopny dostihnout ani sebesofistikovanější myšlenkové konstrukce či formální hříčky oblíbené současnými fotografy.

Drobná výtka směřuje snad jen ke kurátorovi Jiřímu Pátkovi. Na výstavě je podle mne kladen zbytečný důraz na vročení fotografií, pozornost je odváděna k dobovým intencím, a je tak narušována subtilní vazba mezi instalovanými zvětšeninami. Chápu, že časosběrný rozměr Kolářova díla má svou hodnotu a působí částečně jako laická berlička pro uchopení jeho tvorby. Jeho skutečná síla však leží v kanonizaci obyčejného života na archetypální bezčasí, která z něj činí jedinečnou fotografickou osobnost světové úrovně.

Viktor Kolář se narodil roku 1941 v Ostravě. Po okupaci v roce 1968 odchází do Kanady, kde pracuje jako dělník při těžbě molybdenu a v niklových hutích v Manitobě, dále ve fotografických laboratořích v Torontu a po získání vládního stipendia fotografuje nákupní centra v Montrealu. V roce 1973 se přes Paříž vrací do Ostravy, kde jej po průvodních perzekucích ze strany policie čeká dráha dělníka v Nové Huti a posléze profese jevištního technika. Profesionálně se fotografii věnuje od roku 1985, v roce 1991 získává cenu americké nadace Mother Jones a následně cestuje po USA a přednáší. Od roku 1994 je pedagogem na Katedře fotografie FAMU. Letos získal cenu Osobnost roku české fotografie.

Místodržitelský palác Moravské galerie v Brně, Moravské náměstí 1a, výstava potrvá do 5. 6. 2011.

    Diskuse
    PM
    May 30, 2011 v 21.45
    JAK BRŇÁCI NA SVĚT UMĚNÍ POHLÍŽÍ:
    „osvobodit velké lidské konflikty od naivní interpretace, která v nich vidí pouhý boj dobra se zlem, pochopit je ve světle tragedie, to byl nesmírný výkon ducha; odhalil fatální relativitu lidských pravd; naučit člověka být spravedlivým k nepříteli. Jenomže vitalita mravního manicheismu je nepřemožitelná.“
    JG
    May 31, 2011 v 13.14
    Bylo by asi dobré uvést, kteří Brňáci takhle pohlížejí; všichni (půl milionu) určitě ne. Ale když od výroku odmyslím tu nafuněnou pseudointelektuální hantýrku, nevidím na něm nic pohoršujícího: umění tu opravdu není od toho, aby hlásalo nenávist.
    Ale tohle myslím s tvorbou Viktora Koláře až tak moc nesouvisí.
    PM
    May 31, 2011 v 21.33
    To jsem prosím okopíroval
    nepovažuji to vůbec za nafuněné. Spíše skromné a rezignativní. Jde o výstižné kredo M. Kundery-Takybrňáka. A rád bych to připsali i V. Kolářovi.
    JG
    May 31, 2011 v 23.49
    Aha, Kundera mě nenapadl
    To je pravda, Viktor Kolář nikoho nesoudí a neponižuje (viz skvělá kniha Ostrava, obležené město). Jenže ten Kunderův výrok lze chápat také jako sofistikovanou obhajobu mravního relativismu - což je postoj stejně pohodlný a nebezpečný jako černobílý manicheismus...
    PM
    June 1, 2011 v 14.04
    Mravní relativismus mě nenapadl
    Kundera mně připadá cudnější než my všichni dohromady. Dokola se potýká s naší morálkou a to s nevolí - tedy bez pohodlí. Mj. okopírované nejsou jeho slova, ale jednoho duchem spřízněného Brňáka.
    Napadlo mě to při pohledu na zobrazené - industriální rostlinnou výrobu, blátivou kaluž a upjatý pohled přítele člověka k výmluvným horizontům.