V rámci dubnového šetření se Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) zabývalo otázkou vzájemného soužití romské menšiny s ostatními obyvateli České republiky, věnovalo se i stávajícím možnostem, které Romové mají v rámci většinové české společnosti, a zabývalo se též postoji veřejnosti k tomu, jak vláda a místní samosprávy řeší problematiku romské menšiny.

Z výsledku plyne, že soužití Romů a ostatních obyvatel je výraznou většinou veřejnosti vnímáno jako problematické. Za špatné jej označily více než čtyři pětiny (81 %) dotázaných, z toho 28 % dokonce za „velmi špatné“. Za spíše dobré je označilo 15 procent lidí. Naopak jako velmi dobré hodnotí soužití s Romy jeden člověk ze sta.

Z šetření také plyne, že hodnocení vztahu mezi Romy a ostatními obyvateli České republiky se mezi roky 2006 a 2009 poměrně výrazně zhoršilo.

Z podrobnější analýzy výsledku šetření pak vyplývá, že rozdíly v hodnocení celkového soužití Romů s ostatními nejsou mezi různými sociodemografickými skupinami nijak výrazné. Bez zajímavosti není, že výrazně častěji jako dobré soužití mezi romskou populací a většinovou společností hodnotí lidé, kteří mají mezi Romy přátele či známé.

Pozoruhodné takéž je, že soužití Romů s neromskou populací v místě, kde sami žijí, hodnotí lidé poněkud příznivěji než celkové soužití v České republice, i když i zde podle šetření negativní hodnocení převažuje nad pozitivním.

Jako dobré označuje soužití mezi Romy a ostatními lidmi v místě svého bydliště více než třetina (36 %) z těch, kdo uvedli, že v blízkosti jejich bydliště žijí Romové, 4 % toto soužití vidí jako „velmi dobré“ a 32 % jako „spíše dobré“. Naopak tři pětiny respondentů z této skupiny soužití v místě svého bydliště vnímají kriticky, přičemž 41 % je považuje za „spíše špatné“ a 18 % dokonce za „velmi špatné“.

Šimáček: Průzkumy zkoumající vztah majority k Romům jsou zcela irelevantní

Podle ředitele vládní Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách Martina Šimáčka jsou ale výstupy podobných průzkumů veřejného mínění zkoumající vztah majority k Romům zcela irelevantní.

„Vycházejí totiž z předpokladu, že Romové v České republice tvoří ucelenou komunitu se shodnými hodnotami, postoji, jednáním i mírou zapojení do společnosti. Stírají rozdíly mezi jednotlivci a naopak vytváří dojem, že tu vedle sebe žijí dvě skupiny lidí - majorita a Romové, popřípadě další skupiny,“ vysvětluje svůj skeptický názor na podobná sociologická šetření Martin Šimáček.

Podle jeho názoru se totiž výzkumníci de facto doptávají jedné „skupiny" na hodnocení druhé „skupiny", avšak pomíjejí, že většina Romů v České republice žije od narození a jsou stejně jako majoritní obyvatelé občany této země.

„Dovedeno do důsledku: jak se na otázky v průkumu vyjádří respondent — Rom? Respondenti v průzkumech přitom reagují především na sociální situaci části Romů z vyloučených lokalit, což zcela neodpovídá situaci dvou třetin Romů v České republice, které ve vyloučených lokalitách nežijí,“ doplnil ředitel vládní Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách.

Průzkumy podle něj tak pomáhají utvořit zjednodušující odsudek populace Romů, což je podle jeho názoru jednak nepřiměřené zjednodušování situace, ale především neetické vůči všem Romům.

„Na druhou stranu obdobné průzkumy přinášejí výsledky, které se v některých ohledech stále opakují,“ pokračuje Šimáček a dodává, že především lidé pozitivněji hodnotí Romy ve svém sousedství.

Podle Šimáčka to pak znamená, že jejich negativní postoj k Romům je vystavěn na mediálním stereotypu o nepřizpůsobivých Romech, který respondent doprovází osobní zkušeností ze sousedství, jež často komentuje slovy: „Já nejsem rasista, se sousedem Romem běžně vycházím.“ „To samozřejmě neplatí v místech, kde jsou narušené vztahy - nejčastěji v nejbližším okolí sociálně vyloučených lokalit,“ doplnil Šimáček.

„V některých průzkumech ještě respondenti odpovídají na dotazy, které podrobněji hodnotí integrační politiky. Značná část lidí v takovém případě preferuje věcná řešení založená na plné integraci sociálně vyloučených Romů do společnosti,“ uzavřel ředitel vládní Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách v rozhovoru pro Deník Referendum.

Z výsledků sociologického šetření CVVM nicméně dále vyplývá, že v porovnání se situací ostatních obyvatel naprostá většina české veřejnosti vnímá jako horší možnosti Romů při zaměstnání. V šetření tento názor vyjádřily tři pětiny respondentů.

Dvě pětiny dotázaných si pak myslí, že Romové mají horší možnosti, pokud jde o uplatnění ve veřejném a občanském životě, přibližně stejná část považuje situaci Romů v tomto ohledu za srovnatelnou s ostatními a asi desetina míní, že jsou na tom Romové tady dokonce lépe.

Při získávání kvalifikace za horší podmínky Romů označili bezmála tři z deseti občanů, při vzdělávání se pak podíl takových názorů pohybuje na úrovni čtvrtiny a v případě získávání bydlení je to už jen pětina.

Relativně nejpříznivěji lidé hodnotí možnosti Romů z hlediska rozvoje jejich vlastní kultury, při jednání na úřadech nebo při hájení svých zájmů v občanských sporech a konfliktech, kde se podíly těch, kdo situaci z pohledu Romů označují za horší, pohybují mírně nad hranicí jedné desetiny.

Z šetření nakonec také plyne, že jen necelé tři desetiny občanů považují rešení romské problematiky ze strany vlády za uspokojivé, třípětinová většina je naopak vnímá jako neuspokojivé, z toho 20 % „rozhodně“. Hodnocení řešení romské problematiky ze strany obecních samospráv vyznívá naopak o něco příznivěji. Podíl respondentů označujících tuto věc za „uspokojivou“ (32 %) a podíl hodnocení opačného (35 %) jsou statisticky zhruba vyrovnané.

Výzkumným nástrojem šetření byl standardizovaný dotazník. Výběr respondentů byl proveden kvótním výběrem na vzorku 979 občanů starších patnácti let.