Tate Britain svou Turnerovu cenu poprvé udělila v roce 1984. Již tehdy se stala celosvětově sledovaným oceněním, a to i přesto, že nominovaní jsou výhradně britskými občany. Dnes je cena ukazatelem obecnějších principů určujících pohyb na výtvarné scéně. K její popularitě přispívá také forma vyhlášení laureáta, které probíhá v přímém televizním přenosu se scénářem blízkým volbě královny krásy. Není nezajímavé, že slavnostní večer se pravidelně stává místem k vyjádření politických názorů, jak se stalo například v roce 2010, kdy protesty proti vládním škrtům pronikly i na půdu Tate Britain.

Na Turnerovu cenu jsou nominováni umělci do padesáti let za výjimečný výstavní počin. V loňském roce cenu získala skotská umělkyně Susan Philipsz, za místně specifické zvukové instalace v ulicích. Letos vítězí tradice výstavních sálů. Karla Black oslovila porotu svou výstavou v Berlíně, Martin Boyce se představil v Zürichu, Hilary Lloyd v Londýně a George Shaw v Gateshead — dějišti letošní Turnerovy ceny. Poprvé v historii proběhne výstava finalistů a slavnostní večer jinde než v hlavním městě. Argumentů pro tuto decentralizaci výtvarné scény je řada. Mezi nejdůležitější patří snaha narovnat neoprávněné přehlížení regionálních umělců, galerií i výtvarných škol.

George Shaw na drobná plátna pomocí emailových barev realisticky zachycuje situace z městských zátiší. Na první pohled zcela civilní, při bližším zkoumání plné nostalgie po mizejících každodenních předmětech. Nejmladší vystavující, osmatřicetiletá skotská sochařka Karla Blacková zdůrazňuje ve svých instalacích ženskost a tělesnost, když pracuje s pomíjivými materiály spojenými s domácími pracemi. Naopak sochař Martin Boyce se inspiruje drsným konstruktivismem modernismu a monumentálními sochami přetváří vnímání výstavního prostoru. Poslední vystavující Hilary Lloyd pak pracuje s videem a bývá označována za filmařku.

Více informací o Turnerově ceně zde a na BALTIC Centre for Contemporary Art in Gateshead.