Nepoměr mezi obrovskou faktickou mocí, kterou dnešní lidstvo jako celek disponuje, a neuvěřitelnou neschopností tuto moc rozumně využívat je přímo úměrný tomu, jak nerovně jsou moc a bohatství rozděleny. Civilizace, která se honosí nahromaděným vědeckým poznáním, ještě před pár desetiletími nepředstavitelnými technickými schopnostmi, historicky bezprecedentní produktivitou a racionalitou výroby nebo explozí komunikačních prostředků, naprosto selhává při technicky celkem jednoduchém úkolu: využít všech těch možností k prospěchu všech, k překonání anachronického rozdělení světa na hladovějící a přesycené a k racionálnímu (šetrnému) využívání omezených přírodních zdrojů.

Z tohoto hlediska se západní civilizace jeví nejen jako iracionální, ale také jako bezmocná. Potvrzuje to zmatené chování špičkových politiků, fachidiotství tzv. expertů, stále větší zranitelnost ekonomik i všeobecně rozšířený pocit strachu z budoucnosti, který je zvlášť silný v tzv. rozvinutých zemích.

Víra v magické systémy jako jsou astrologie, čarodějnictví, nejrůznější formy náboženského a politického fanatismu nebo moudrost neviditelné ruky trhu vyjadřuje dobře pocit bezmoci vůči systémům, které lidé vytvořili a kterým jsme dovolili ovládnout naše životy. Toužíme alespoň po iluzi nějaké skryté racionality, kterou nám zjeví von Hayek nebo výklad karet. Nějaký smysl to přece mít musí! Nebo snad ne?

Pořád existují ti, kdo nás přesvědčují, že tento pustnoucí blázinec je nejlepším z možných světů, ale není velkým překvapením, že jsou to zejména vlastníci a ředitelé tohoto pochybného podniku a jejich poskoci. Máme-li z toho vybřednout, potřebujeme zkoumat, jak k tomu došlo, že se nepochybně úžasné výkony lidského rozumu a umu skloubily do tak odpudivého celku současného globálního kapitalismu. Jeho iracionální charakter je stále zřetelnější a jeho selhání v pokusu o magické dosažení božské moci stvořit něco z ničeho (creatio ex nihilo) se zákonitě mění ve svůj opak — ničení planety.

Jedním z poměrně málo známých průkopníků tohoto systému byl John Law z Lauristonu, skotský matematik, ekonom, hazardní hráč a finanční alchymista, který žil v letech 1671—1729. Ve své době to byl člověk nesmírně vlivný, po krátkou dobu největší boháč tehdejšího světa, díky němuž pohádkově (ovšem na ještě kratší dobu než on) zbohatly desetitisíce lidí a francouzština byla obohacena o nové slovo millionnaire — milionář.

John Law posloužil jako předobraz Fausta v druhém díle Goethova stejnojmenného díla, které se zabývá dvěma velkými alchymistickými tématy: věčným mládím v díle prvním a získáním bohatství v díle druhém. Jak píše švýcarský ekonom Binswanger, ukazuje se, že pro někoho peníze mohou být erotičtější než láska. Faust z druhého dílu se vzpamatoval ze ztráty Markétky a zavádí papírové peníze, které mají nahradit nedostatkové zlato, a napomoci ekonomickému rozkvětu. Alchymistický princip z bezcenné látky vytvořit látku hodnotnou je stejný, jen tentokrát nejde o výrobu zlata z olova, ale o hodnotu vyjádřenou pouhým potištěným papírem.

I Faustův reálný předobraz John Law na francouzském dvoře za doby regentství doslova vystřídal alchymisty. Když se mu podařilo v roce 1715 přesvědčit vévodu z Orléansu o tom, že dokáže vyřešit chronické ekonomické problémy Francie zavedením papírové měny, regent skutečně propustil alchymisty, kteří měli státní pokladnu zachránit magickou výrobou zlata. Banque générale, první cedulová banka, ještě zdokonalila už dříve rozvinutý bankovní zázrak, který umožňoval půjčovat několikanásobně víc peněz, než banka reálně vlastní, protože se počítá s tím, že si všichni vkladatelé nepřijdou pro peníze naráz. Před vznikem papírových peněz bylo toto virtuální hospodaření přece jen limitováno dostupností cenných kovů a omezeným rozšířením cenných papírů.

John Law byl jako geniální kombinátor velmi úspěšným hazardním hráčem a prvky hazardu vtělil i do ekonomiky. Když se papírové peníze staly oficiální měnou, „krytou“ budoucími zisky (např. dosud nevytěženým zlatem), pomohlo to překonání nedostatku oběživa a hospodářství se zdárně rozvíjelo, ale jen do doby, než inflace peníze znehodnotila a po ztrátě důvěry v novou měnu hospodářství zkolabovalo a po desetiletí se z toho nevzpamatovalo. Kromě této první měnové krize vděčíme Johnu Lawovi i za první zkušenosti s runem na banku, když věřitelé chtěli papír vyměnit za zlato, i za prasknutí první spekulativní bubliny spojené s kolapsem jeho akciové společnosti Compagnie de la Louisiana ou d´Occident, krátce zvané Mississippská společnost.

Law také podstatně inovoval státní loterii, kterou poprvé zavedli v Janově. Lotto di Genova se vyvinula z volebního systému do senátu, při kterém se z občanského seznamu z devadesáti kandidátů losovalo pět nových senátorů. Lidé se začali sázet, kdo bude vylosován, a janovský stát systém pět z devadesáti převzal do loterie. Při Lawově loterii, kterou zavedl v Benátkách, byly slosovány státní obligace a ještě k tomu bylo možné se pojistit proti ztrátě. Několikanásobné zisky zaručeny.

Faustovský charakter kapitalistického systému hospodaření, který tak dokonale ztělesnil John Law, se v dalších stoletích jen prohlubuje. Již zmíněný Hans Christoph Binswanger ve své knize Peníze a magie ukazuje, jak je fascinace věčným pokrokem, neomezeným růstem, překonáním všech omezení včetně překonání času vlastní tomuto magickému myšlení. Moderní výdělkářské hospodaření mění na peníze už dnes to, v co teprve doufá, že by mohlo přinést zisk. Pouhá představa zisku se stává dnešní hodnotou. Zadlužení vůči budoucnosti je stejně zákonitým výsledkem jako ničení současných hodnot, které Goethe ukazuje na osudu Filemona a Baucis, kteří jsou kvůli Faustovu velkolepému developerskému projektu vyhnáni ze svého domova.

Už Aristoteles rozlišil dva způsoby hospodaření: ten, který je zaměřen na potřeby a má přirozené limity právě v uspokojení potřeb, a ten, který je zaměřen na zisk. Takové hospodaření bylo umožněno vznikem peněz a hromadění peněz nemá žádné přirozené hranice. Tím spíše to platí o papírových a virtuálních penězích. Je to právě iracionalita magického myšlení, při kterém přání znetvořuje obraz reality a potřeba degeneruje v závislost, co brání skutečným řešením.