Úspory a luxus

Alena Zemančíková

Stejně jako se Harpagon nikdy nezmění v dobrého hospodáře a vždy bude jen lakomcem, neboť je posedlý pokladnicí, nikoli bohatstvím, tak Miroslav Kalousek nikdy nebude dobrým ministrem financí.

Ti, kteří to vědí, ať mi prominou, ale já jsem byla teprve minulý týden do všech důsledků obeznámena s tím, jak opravdu vypadá evropská mnohojazyčnost — můj zaměstnavatel mě totiž vyslal v rámci Roku německého jazyka na Vltavě do Lucemburska jako do nejmenší země, v níž se mluví němčinou s prvky francouzštiny, lucemburštinou. Pro filology, kteří teď nesouhlasí, připouštím, že lucemburština možná je samostatný jazyk a ne jen jedna z podob němčiny, ale o to teď nejde.

V Lucembursku se člověk německy domluví, ale v hlavním městě příliš mnoho němčiny neuslyší, dokonce ani lucemburštiny. Jako první jazyk se ve veřejném prostoru nabízí francouzština, francouzsky tam člověka zdraví, a teprve když sám začne německy, přizpůsobí se i prodavač, policista, číšník, vrátný.

V Lucemburku sídlí některé z nejvyšších evropských institucí, kde je zaměstnána neuvěřitelná spousta lidí ovládajících několik jazyků jako tlumočníci, překladatelé, korektoři. Knihovna Evropského soudního dvora má bohaté oddělení právnické literatury ve všech jazycích Evropské unie, a její knihovníci, kromě toho, že mluví dalšími jazyky, jsou sem vysláni z jednotlivých zemí, v jejichž oddělení pracují. Je to babylónská věž, kterou jinde než v Evropě nenajdeme, evropská mnohojazyčnost je nepředstavitelný luxus, který je ale právě v Evropě, v níž v devatenáctém století vznikly národní státy (z nichž ty malé většinou ve dvacátém století získaly samostatnost) neodstranitelný. Člověk si tam uvědomí, jak si Evropská unie dává úzkostlivě záležet, aby národní kulturní specifika (k nimž patří jazyk) nepotlačovala, aby se právo i nejmenšího evropského státu mluvit na společném jednání svým mateřským jazykem uplatnilo i do takových důsledků, že k tomu musí být v příslušné instituci k dispozici jistý počet dalších, nepolitických profesionálů, hovořících jednotlivými národními jazyky, a že se tedy mnohotvárnost evropského kulturního prostoru musí projevit i v zařízeních jinak pochopitelně neosobně byrokratických. Což se děje, a pokud tomu člověk věnuje pozornost, musí si stále uvědomovat, jaký zvláštní kulturní prostor je Evropa, jak EU je nicméně institucí Evropy zejména západní (chybí tam až příliš mnoho evropských slovanských jazyků). A západní Evropa je bohatá, kulturně i jinak vyspělá oblast, jíž je luxus samozřejmostí do té míry, že ho už ani za takový nepovažuje, stal se samozřejmostí, o níž panuje víceméně shoda.

Protože mám plnou hlavu titulků a neustálých výroků českých vládních politiků o tom, jak je třeba šetřit, napadlo mě, že by se klidně mohlo stát — a možná se to i chystá — že někoho v Evropské komisi nebo parlamentě či Účetním dvoře (ten je třeba psát pokud možno se všemi velkými písmeny) napadne, že tento luxus by si měli platit ti, kteří se bez něj neobejdou, a že to množství tlumočníků a překladatelů a jejich korektorů a knihovníků přece není rozumné platit ze společného evropského rozpočtu, když například velká Británie nebo Francie a Německo ho ani nepotřebují, a ať si to platí každý stát sám. Politici pak budou jezdit se svými tlumočníky, což bude mít za následek, že tlumočníci budou manipulovat, případně i vydírat politiky, zvláště takové, kteří jsou sice dobří ve svém oboru, ale ne tak dobří v jazycích jako tlumočníci. Nakonec budou jednání do jisté míry v režii tlumočníků, kteří (protože zaměstnáváni politiky a nikoli samotnou institucí) už možná ani nebudou tak úplně dobře tlumočit. Z toho pak vzniknou další spory, k nimž bude třeba dalších tlumočníků, a celá úspora se ve výsledku nejspíš prodraží, proroste korupcí a protekcí. A nejvíc se to rozmůže v malých státech, jejichž jazykům málokdo rozumí — ty se octnou v moci tlumočníků úplně. Tedy — ocitly by se, zatím se ten babylón platí ze společných prostředků, čímž se Evropská unie celkem vzato pyšní.

Luxus mít možnost jednat ve svém mateřském jazyce je podobný luxusu mít otevřený přístup třeba na univerzity nebo cestovat veřejnou dopravou: patří to k obrazu evropské kulturní úrovně. A protože je Evropa (vlastně jen ta západní) geograficky celkem malá, ale strukturálně a kulturně neobyčejně komplikovaná, není snad myšlenka evropské ústavy takový nesmysl, jak si to myslí pan prezident, vždyť respekt k mnohosti má být vyvážen respektem ke společnému, jsou to dvě strany téže mince.

Šetřit a utrácet se dá různě, někdy se to sobě i hodně podobá. Střídmost je ctnost, lakota je však neřest. V evropském kulturním odkazu to všechno najdeme. Zde je příklad jedné slavné komedie.

Manévr ministra financí Kalouska se zdaněním státního příspěvku ke stavebnímu spoření nebyl ani činem hospodáře, ani politika, byla to normální finta škodolibého chytráka, který chtěl vyzrát na hlupáky a osvědčit se ve funkci, na niž nemá. Zrušit státní podporu stavebnímu spoření mohl, už když byl ministrem v Topolánkově vládě, nebo ji aspoň snížit, však už jednou snížena byla (tuším, že za časů sociálnědemokratické vlády) a svět ani stavební spořitelny se nezbořily. Ze stavebního spoření si ostatně nikdo bydlení nepořídí, tak výhodné to zase není, ale pomůže to k získání hypotéky a dá se něco menšího rekonstruovat. Státní podporu může člověk pobírat jen jednu, není to tedy nijak zneužitelné. Už dávno mohlo být zařízeno, aby se úspory se státní podporou směly využívat jenom na stavební a bytové účely, což dodneška zařízeno není. My, kterým byla státní podpora drasticky zdaněna, jsme si ji nevymysleli — to stavební spořitelny se ucházely o nás, nabízely všelijaké bonusy za získání dalších zákazníků, zvýšení cílových částek u starých smluv a další klientské výhody. Celý ten systém byl založen na kooperaci státu s bankami, a stát si má své záležitosti také s bankami vyřídit, ne se škodolibým úsměvem prohnaného hráče zkrouhnout zákazníky. Státu, který se takhle chová, nelze věřit, i kdyby stokrát vykládal, že to je nutné opatření proti bankrotu.

V Molièrově komedii Lakomec se Harpagon chová podobně jako náš ministr financí. Zatímco obrací každý šesták a malicherně chodí do kuchyně vážit potraviny a zavírat plyn, jeho potomci a domácí čeládka vesele hýří a dělají dluhy na jeho účet za jeho zády. Zatímco Harpagon chce dceři zničit život tím, že ji bohatě provdá za odporného dědka, aby rozšířil vlastní jmění, najde mládež s přáteli tisíc způsobů, jak ho obelstít a nakonec přivést k zoufalství nad ztrátou milovaných zlaťáků. Harpagonova finta s bohatým ženichem pro dceru je stejného druhu jako Kalouskova finta na spořící obyvatelstvo. Kleantes naštěstí uzme Harpagonovu pokladničku, ten se zhroutí ve slavném monologu, takže se jeho cynické plány (dceru provdat za bohatého dědka, s dívkou, již miluje syn, se oženit sám, čili udělat všem škrt přes rozpočet ) nakonec neuskuteční. Na Molièrově hře je také moc pěkné, jak Harpagonova domácnost vypadá — nic pořádně nefunguje, on sám je umolousaný, jeho kabát nikdy nepoznal čistírnu a boty patří do popelnice, jídlo je nedobré, světla málo, všude špína a na zahradě žádné kytky, jen zelí.

Harpagon se nikdy nezmění v dobrého hospodáře, vždycky to bude jenom lakomec. Je posedlý pokladnicí, nikoli bohatstvím. Je to směšná figura, odsouzená k prohrám, které si sama vykoledovala. Z toho soudím, že ministr Kalousek nic v politice nedokáže a skutečné reformy, vedoucí k lepšímu hospodářství, se nakonec odehrají bez něj.

Jak to souvisí s Evropskou unií? Jenom tak volně.

    Diskuse
    PM
    May 9, 2011 v 13.07
    Ach Kalousek a Molièr
    Ten je panu Kalouskovi velmi blízký a také z něj čerpá. Jeho kariéra by se bez znalosti světonázoru Molièra neobešla. Pan Kalousek se jím stále inspiruje při plnění svěřených úkolů. Příkladně při zajišťování konkurenceschopnosti bossů a zbohatlíků vůbec, zvýšením nákladů na nocležné prekariátu.
    Jak z toho ale tenhle Harpagon vyjde? Pomyslel jsem si.
    May 9, 2011 v 16.41
    Palec nahoru
    Luxus tlumočení, které by mohlo přijít dráž, není luxus, ale prozíravá šetrnost.
    Šetrnost vydávání peněz, které nemají být vydány přestože to bylo slíbeno, to není šetrnost, ale lakomství. A ještě ke všemu se jinde všemi hrstmi neslíbené peníze rozhazují.
    Kalousek je jako Harpagon. Případné!
    PL
    May 9, 2011 v 23.47
    Kluk ušatý
    Jen taková malá připomínka. Poněvadž si právě ze stavebního spoření pořídí rekonstrukci či bydlení jen málokdo, poskytují stavební spořitelny stavební úvěry = kdyby byli střadateli jen ti co v dohlednu tyto investice plánují (jiní by si zde s příspěvkem spořit nemohli), možnosti uspokojit všechny stavební ap. záměry by byly omezené. Stát tu tedy podporuje jednak ty jež chtějí bydlet a jednak ty, kteří jim v tom pomůžou. Co je na tom špatně?
    Jinak se stále víc ukazuje, že pan Kalousek buď už pro samé mystifikace, populistické a jiné tahy nezvládá (sobě) svěřený úřad, nebo na to nikdy neměl (.. jistěže čas, co jiného?).
    To líčení Lucemburska se mi líbilo.
    AZ
    May 10, 2011 v 12.04
    Stavební podpora
    Vážený pane Litschmanne,
    děkuju za vysvětlení, shodou okolností se mi ho dnes dostalo i ve stavební spořitelně. Nabízí se otázka, jak to, že se to všeobecně neví, a zadruhé - co si to ministr financí dovoluje?
    Ale to je otázka řečnická. Alena Zemančíková