Ombudsman Pavel Varvařovský ani tentokrát příjemně nepřekvapil. Většinu svého „prvomájového" sloupku věnuje vzpomínkám na oficiální průvody „v dobách bohudík již dávno minulých" a na neformální zpola romantická, zpola politická setkávání mladých na Petříně v šedesátých letech dvacátého století. Ani slovo o více než stoleté tradici svátku (ano, s malým s) práce. A podobně s aktualizací... hanba mluvit. Už titulek napoví jeho postoj: „Lásky čas, bijí se zas". Oni. Varvařovský naznačuje, že „podle stejného scénáře" se bijí -patrně navzájem?- lidé, kterým vadí jiný názor, jiný původ, jiná víra, jiná rasa a bůhví co ještě. Kdo bil koho v Novém Bydžově a v Krupce? Veřejný ochránce práv navrhuje, abychom se ten den ani nedívali na zprávy a raději si něco přečetli. Jak idylické. Doporučuje jeden dosti sporný citát Viktora Frankla: „Existují jen dvě lidské rasy. ,Rasa' slušných lidí a ,rasa' neslušných lidí. A toto rasové dělení probíhá napříč všemi národy a uvnitř každého jednotlivého národa napříč všemi stranami. To, že slušní lidé jsou v menšině, že v menšině vždy byli a pravděpodobně i budou, s tím se musíme vyrovnat." Popravdě, autoru Dezorientace není blízký ani takový „rasismus", ale jisto je, že oproti náckům byli v neděli 1. máje 2011 v Brně takzvaní slušní lidé ve většině.

Petr Drulák nabízí takové zdroje hned tři. Po odchodu šlechty jako kultivující síly vně demokracie může být institucí, která na demokracii není závislá a dokáže čelit její korupci - prezident státu. Ustavovaný ovšem úplně jinak, než je v současnosti obvyklé. A sice způsobem, který byl už pro Platona základní metodou demokratického rozhodování - losem. Podle Druláka by to bylo „levnější než přímá volba a méně zlobbované než nepřímá. Okruh kandidátů by se dal zúžit na základě řady kritérií, které by demokraticky schválil parlament. (...) Losování může být za určitých podmínek vysoce racionální rozhodovací postup, zejména v podmínkách nedostatku informací, což opět svědčí pro jeho využití v politice". Jinou ideovou kotvu veřejného zájmu představoval tradičně patriotismus. S inspirací z Spojených států amerických, moderní patriotismus pojatý jako české evropanství skrývá „obrovskou pozitivní sílu, která může poskytovat zázemí k formulaci a naplňování veřejného zájmu".

Arendtová mj. navrhla alternativní pojetí demokracie jako takové. Korupční tlak podle ní zmizí, jakmile ovládaní získají přístup do veřejného prostoru, čímž se jich začne týkat veřejný zájem. Již nebudou uzavřeni do svých soukromých zájmů a na vládce se budou obracet ve věcech zájmu veřejného. K tomu dochází v revolucích. Podle Arendtové mohou orgány revoluční demokracie (komuny, rady, sověty - a v nedávných českých dějinách například Občanské fórum, dodává Petr Drulák) „vytvořit trvalou alternativu ke stranickému systému, pokud si dokážou určit hranice svého rozhodování".

Závěrečná výzva Petra Druláka budiž zde citována celá: „Pokud chceme vystoupit z reality show české politiky a do politiky přivést veřejný zájem, nemůžeme jen čekat na další volby. Založme široké hnutí sdružující všechny, kdo usilují o nápravu, včetně politiků, kteří už nechtějí účinkovat v tomto pokleslém kuse. Přihlasme se k českému evropanství, ujasněme si meze demokratické metody a navažme na revoluční tradici české demokracie. Hlavně to udělejme dříve, než současné krize využijí extremisté k tomu, aby svedli apatickou veřejnost."

Howgh!