Máme zkušenost, že co se děje „nahoře“, to se vzápětí děje „dole“ — a to i když ty děje „dole“ nikdo „seshora“ neorganizuje ani nepřikazuje. Dokonce jde-li o jevy obecnější, jako je záchvat společenské nevraživosti, promítnou se ve všech pracovních kolektivech bez ohledu na obor a intelektuální úroveň. (Toho jsem si povšiml už v době, kdy jsem souběžně působil v Literárních novinách a na stavbě: Stavební průšvih či problém měl svou nápodobu také v redakci LtN a obráceně, ačkoliv jsem si dával pozor, abych původcem neblahého nebyl já.) Nemám pro to žádné racionální vysvětlení, ledaže je to infekce, kterou šíří sdělovací prostředky. Což je očividnější v politice: Různé politické otřesy na státní úrovni, vyvolané neshodami, skandály a korupčními aférami, rozkymácejí také komunální politiku, přestože přímo v jejím prostředí k tomu není žádný zjevný důvod. Ztratí-li důvěru velký politik či jeho strana, hledá komunální politika nápodobu a obdobné viníky.

Tak, podle mého, došlo také k převratu v městě G. V tom městě v komunálních volbách zvítězila strana „Velkého bratra“ a s ní i posavadní místostarosta, jenž také získal nejvíce hlasů. K vládě v G. „Velký bratr“ však potřeboval další spojence, takže musil vytvořit koalici s „Bratrem snad ještě větším“ a uskupeními „Za G. krásnější“ a „Za G. ještě krásnější“. Dřívější místostarosta se vskutku stal starostou a jako zkušený komunální politik věděl, co dělat: V prvé řadě skončit s klientelismem, jenž mu vždycky vadil a do nějž během let město zabředlo vinou předchozího starosty za dříve nejvlivnější uskupení „Za G. krásnější“. Díky podivnému paktování podezřelých podnikatelů, kteří jako nějaká mafie provokativně parkovali se svými hummery za značkou zákaz zastavení, se G. vskutku stalo krásnějším, což dřívějšího starostu, jak se opravdu hodně hloupě říká, katapultovalo do vyšších míst. Ti hoši vskutku byli schopní a do G. dokázali nahnat velké množství dotací, hlavně těch bohatých, evropských, na zakázky, jež pak získali jejich kmotři. O hummery se pak bratrsky podělili. Souvisel-li s tím méně či více také tehdejší místostarosta, nynější starosta, nevíme. Nicméně ten si uvědomil, že v nové politické konstelaci staré hummery za značkou zákaz zastavení již nelze trpět. Začal v tom cosi činit, nevíme sice co a jak, ale víme, že to není jenom tak.

Snad to byli právě stoupenci „Za G. krásnější“, jimž se starostovy aktivity přestaly líbit. Dříve to býval takový spolehlivý, loajální úředník a nyní chce našim hummerům, ten pokrytec, nasadit botičku a ochromit je, ačkoliv osm let mu hummeři nevadili, ba dvakrát, možná třikrát se s nimi i svezl, dacan. Aby starostovi naznačili, že s ním tak úplně nesouzní, přestal místostarosta „Za G. krásnější“ docházet na radu.

Když to nepomohlo a starosta dále cosi konal, „Za G. krásnější“, jak se říká, iniciovali, jak se říká, separátní schůzku s „Bratrem snad ještě větším“ a s „Za G. ještě krásnější“, k níž přizvali dosud opoziční uskupení „Nebe bez mráčku“. Plni obav sdělili předákům ostatních stran, že se jim starostovo počínání nelíbí. Že s nimi jednak málo komunikuje a jednak jeho tažení proti protekčním hummerům je nejen pomalé, ale také málo účinné. — To si myslíme rovněž, dosvědčili ostatní předáci. — Nu, bodejť by nebylo pomalé a také málo účinné, když pak starosta se ještě jako místostarosta začasté v těch hummerech rád vezl, což my můžeme dosvědčit, sami jsme ho vícekrát, promiňte, prostě vůl neměl do těch hummerů lézt! A kdo jednou nastoupí, ten už jede!

Ostatně jen díky tomu, že do nich lezl, mohl být místostarostou, což můžeme rovněž dosvědčit. A tak ho musíme, proradného kariéristu, okamžitě odvolat, volali předáci, nejhlasitěji pak „Nebe bez mráčku“. Naše politika musí být čistá, volali dále předáci, nejhlasitěji ti „Za G. krásnější“. A ihned svolali, tak jako svolává třebas Kalousek, tiskovou konferenci. Vydali příslušné prohlášení, že starosta nekomunikuje, stále bředne ve starém klientelismu, pročež oni ztratili trpělivost a on jejich důvěru. Neprodleně svolávají mimořádné veřejné zasedání zastupitelstva, kde budou toliko dva jednací body — odvolání starosty a volba starosty.

O jejich hnutí si starosta v pohnutí přečetl v novinách — nejsou to dementi? A vydal dementi, že opak je pravdou: Oni nekomunikují s ním, nechodí na radu, schůzkám se vyhýbají a zvláště ti „Za G. krásnější“ hatí tažení proti starým hummerům. Zdálo se mu, že tak dostatečně uvedl věci na pravou míru a celkem klidně se vydal na mimořádné zastupitelstvo. Doufal, že tam to občanům všechno v klidu vysvětlí, obhájí se, je zkušený politik. Netušil, jaká vřava bude vládnout a že ho téměř nepustí ke slovu. Cokoli se snažil vysvětlit, jako by jen do ohně oleje přiléval. Dvě hodiny se překřikovali a pak, než bys řekl švec, prostě ho odvolali úplně podle zákona. Chvíli nevěřil očím ani uším: Ačkoli dělal, co mohl, a ničím nepochybil, vyhnali ho jako psa. A nic mu nebylo platné, že voliči mu dali ve volbách nejvíce hlasů.

„Za G. krásnější, za G. ještě krásnější a chceme nebe bez mráčku,“ skandoval sál, když ho sesazený starosta opouštěl. A pak si přerozdělili křesla v radě a pro „Nebe bez mráčku“ přidělali ještě jednoho místostarostu jako výraz vděku.

Podobnost tohoto smyšleného příběhu s příběhem nesmyšleným je čistě náhodná a pisatel se přizná, že pravdu nezná. Pouze dostatečně pochopil, jak to v politice dneska chodí, a to i v té komunální.