Velikonoční smíření Čechů a Němců

Jiří Dolejš

V pátek přijeli do Prahy zástupci německé politické strany PARTEI, kteří přivezli svůj text „Charta smíření“, aby jej v ČR slavnostně předali jako specifický příspěvek k zlepšení česko-německých vztahů.

Během Velkého Pátku o letošních Velikonocích přijeli do Prahy zástupci německé politické strany PARTEI. Přivezli k nám svůj text „Charta smíření“ (Charta der Versöhnung), aby ji v ČR slavnostně předali jako specifický příspěvek k zlepšení česko-německých vztahů. Současně to chápali jako vzkaz domů do Německa, zejm. pro „Svaz vyhnaných“ (Bund der Viertriebenen) a její současnou prezidentku Eriku Steinbach.

Vznik strany PARTEI (na webu) je spojen s německým satirickým magazínem „Titanic“ (lze najít pod www.titanic-magazin.de). PARTEI kandidovala v roce 2005 ve volbách do Bundestagu a  také ve vícerých  zemských a místních volbách Německu. Název PARTEI je vlastně zkratka pro košatý název Strana práce (Partei für Arbeit), právního státu (Rechsstaat), ochrany zvířat (Tierschutz), etnické pochopení (Ethnienverständigung) a  základní demokratické iniciativy (basisdemokratische Iniciative).

Vyslanci PARTEI se rozhodli takto překonat nekonečné trápení, které působí německé i české straně absurdní spory o požadavky obsažené v historické „Chartě vyhnaných" (Charta der deutschen Heimatvertriebenen) z 5. srpna 1950. Dotýkají se tak provokativním způsobem ožehavého tématu vzájemných česko-německých vztahů.

Čtrnáct milionů vysídlených Němců po II. světové válce je historický fakt. Ale tím je také role nacistického Německa v této válce. A někdy se zapomíná, že mezi vysídlenci byli jak nacisté, tak antifašisté, ale i naprosto různě názorově orientovaní lidé, kteří vidí tento historický problém jinak. A zejména nové generace na obou stranách hranice chtějí žít jinak.

Satirickými akcemi, jako bylo toto velikonoční předání charty v Praze, chtějí lidé z PARTEI vyjádřit, že mnozí Němci — zejména mladí, mají dost nepoučitelnosti, se kterou se staré frustrace a viny vracejí do oficielní německé politiky (např. rozhodnutí Bundestagu o vyhlášení 5. srpna oficiálním Dnem vzpomínek na vyhnance) a zatěžují komunikaci současného Německa s jejich sousedy.

Text „Charty smíření“ se formálně odvíjí od „Charty německých vyhnaných“, ale dovádějí ho v  novém kontextu snad až ad absurdum. Texty Svazu vyhnanců se totiž neopírají o slovo smíření, a tak se vlastně velikonoční text „Charty smíření“ od strany PARTEI stal jakýmsi paradoxním protipólem historické „Charty vyhnaných“.

Mladí zástupci PARTEI chtěli předat o letošních svátcích svoji chartu členu Parlamentu ČR a já ji, přiznávám, rád převzal s tím, že budu tlumočit obsah i smysl této schůzky i meziparlamentním skupinám pro přátelství ČR — Německo a ČR — Rakousko, které v českém parlamentu existují.

Cítím to totiž jako příspěvek k tomu, aby v česko-německých vztazích definitivně zvítězil nad duchem pomsty duch smíření, a otevřela se tak cesta k lepší společné budoucnosti. Navíc formou, která snad neuráží, jen paroduje z výšin nadhledu nové doby. A takového nadhledu je nám nyní, kdy opět sílí xenofobií nálady, jistě zapotřebí.