Represe proti bahrajnským šíitům pokračují i po rozprášení protestů

Roman Bureš

Bahrajnské bezpečnostní složky nadále podnikají nájezdy do šíitských čtvrtí. Ničí dokonce mešity a posvátná místa. I po skončení otevřených protestů tak pokračují násilné represe, které na rozdíl od Libye Západ přehlíží.

Bahrajnská vláda pokračuje v tvrdých represích proti opozici. Bezpečnostní složky podnikají spolu s ozbrojenými civilisty nájezdy do šíitských čtvrtí a vesnic. V minulých týdnech zbouraly dokonce několik mešit a znesvětily řadu posvátných míst.

„Zatím zničily sedm šíitských mešit a přibližně padesát domů, kde se setkávali věřící,“ shrnul pro média Alí Asuád, opoziční poslanec v bahrajnském parlamentu.

Režim perzekuuje také bahrajnské studenty ve Velké Británii, kteří vyjádřili podporu demonstrantům. Asi dvacítce z nich již zrušil státní stipendia. Tématu se v posledních dnech obsáhle věnovali autoři z britských deníků Guardian a Independent.

Problém regionu

Revolta v Bahrajnu začala v polovině února, kdy převážně mladí šíité obsadili po vzoru Egypťanů Perlové náměstí v metropoli Manámě. Policie proti nim poté několikrát tvrdě zasáhla a otevřené protesty potlačila. Celkem bylo od začátku nepokojů v malém ostrovním království zabito minimálně dvanáct osob.

V neděli byl zahájen uzavřený vojenský soud se sedmi protestujícími, kteří byli zadrženi za údajné zabití dvou policistů. Stovky dalších zůstávají ve vězení včetně právníka, který měl zmíněných sedm obviněných obhajovat, prohlásil Nabíl Radžáb, ředitel bahrajnského centra pro lidská práva.

Bahrajnské policii v potlačování disentu dlouho pomáhal i tisícihlavý kontingent vojáků ze Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů, který do ostrovního království přišel minulý měsíc. Podle svědků se účastnil jak nájezdů na šíitské čtvrti, tak strhávání budov.

Podle komentátorů vyvolává situace v Bahrajnu stále větší náboženské napětí v regionu. Největšími kritiky zásahu jsou Írán, Irák a Libanon, ve kterých žije šíitská většina. Vládám těchto států se nelíbily ani předchozí represe proti protestnímu hnutí, které zpočátku neměly náboženský podtext.

Bahrajnské úřady od rozprášení protestů nechaly zavřít i několik opozičních a nezávislých médií, která obvinily z rozšiřování protirežimních nálad a lží.

Západ mlčí

Šíitské státy i některá západní média obviňují v souvislosti se situací v Bahrajnu Západ, a především Washington, Londýn a Paříž, z pokrytectví. Jejich mírná reakce na potlačení protestů i intervenci vojsk Rady pro spolupráci států v Zálivu ostře kontrastuje s hlasitou kritikou režimu v Sýrii a především v Libyi.

Spojené státy i Velká Británie se podle deníku Independent snaží vyhnout jakýmkoliv akcím, které by mohly destabilizovat jejich spojence v Perském zálivu, ke kterým patří zejména Saúdská Arábie a další sunnitské monarchie.

Západ se obává, že by z úspěchu šíitů mohl těžit Írán, jenž byl bahrajnskými úřady nepřímo obviněn z podněcování protestů. Bahrajnské království je blízkým spojencem USA a poskytuje zázemí Páté flotile amerického námořnictva.

Další informace:

The Independent Bahrain Escapes Censure by West as Crackdown on Protesters Intensifies

The Guardian Bahrain hunger strikes spread amid crackdown at home and abroad

The Guardian A chilling account of the brutal clampdown sweeping Bahrain

IPS US Keeps Quiet over Repression

    Diskuse
    SH
    April 22, 2011 v 9.03
    Reálný důkaz, že třídní boj existuje.
    Rozdílný přístup mocenských struktur Abendlandu k Libyi se Sýrií a kupříkladu k Bahrajnu, je nezpochybnitelně konkrétní vysačkou faktu, že třídní boj pořád existuje. Navíc dokonce ve své nejvyšším možném, čili globálním rozměru. Existují nezpochybnitelné třídní rozdíly mezi vrstvou finanční oligarchie s jejich nejvyššími dráby, alias bankovními manažery, vůči zbytku světa. Finanční krize a hlavně jejich řešení, pak naprosto nevyvratitelně dokazují, že zájmy oligarchů a zbytku světa jsou natolik rozdílné, že jsou dokonce naprosto nesmiřitelné. Takže musí jednou skončit zánikem jedné strany konfliktu. Myslím, že je dost jasné, které. Pokud by se konflikt řešil opět jenom transformací finančního prostoru, jednou by byly stejně znova vygenerovány jiné dvě strany nového neřešitelného konfliktu.