Částečná privatizace státních Lesů ČR, o které uvažuje ministr zemědělství, by se notně podepsala na celé jedné šestině české krajiny. Ale také otevírá principiální spor o smysl veřejného majetku.

Během posledních měsíců poutal pozornost hlavně atak, který na státní lesy podniká několik vlivných dřevařských společností s politickými konexemi. Obří tendry na prodej dřeva a veškeré práce v lesích, jež ministr Ivan Fuksa plánuje, jsou jim očividně šité na míru.

Ale mezitím nenápadně probíhá ještě druhá, patrně mnohem důležitější debata. Ministr totiž seriózně uvažuje o dalším plánu. Za prvé by Lesy ČR proměnil ze státního podniku na akciovou společnost, za druhé posléze několik procent nové firmy privatizoval rozprodejem přes burzu.

Správce lesů, nebo výrobce dřeva?

Málokterá instituce má na náš život takový vliv jako státní podnik Lesy ČR. Přímo spravuje 16 procent české krajiny, a utváří tak velkou část země. Pozemky, o které pečuje, každý týden v průměru navštíví zhruba dva miliony výletníků, houbařů a dalších lidí. Domov tu má velká část naší přírody.

Ministr hlavně argumentuje, že pokud se státní lesy promění na akciovku, stát se snadněji dostane k profitu z prodaného dřeva. Což zní poměrně prakticky a možná i rozumně — ovšem pouze ve vidění světa, které Lesy ČR redukuje na firmu na pěstování a obchod s dřevní surovinou.

Právě zde tkví fundamentální spor, který se kolem státních lesů rýsuje. Lesy ČR totiž neslouží pouze k pěstování a prodeji dřeva. Naopak.

Veškerý profit, který předloni (loňská čísla ještě nejsou) státu vydělaly, činil v přepočtu na obyvatele 56 korun. Asi není příliš kurážné odhadovat, že pro většinu Čechů a Češek jsou ostatní služby státních lesů — utváření krajiny, víkendové výlety, místo pro přírodu, zadržování vody — mnohem důležitější než těch pár desetikorun.

Většina z nás státní lesy považuje v prvé řadě za veřejnou službu. Fuksův plán k nim však přistupuje jako k výlučně komerční společnosti.

Lesní ČEZ

Ministr se hájí, že by (případně) prodal pouze několik procent akcií a že privatizace se má týkat jen správce lesů, leč samotné pozemky zůstanou výlučně v rukou státu. To je všechno pravda pravdoucí. Pokud by lesy byly pouhá továrna na dřevo, patrně se nic důležitého neděje.

Ale po státním podniku může vláda chtít, aby dal přednost zdraví lesů nebo službám pro výletníky před vysokým ziskem z těžby. Akciová společnost takhle postupovat nebude. Minoritní akcionáři budou požadovat, aby firma usilovala o profit, nikoli sloužila nějakým sociálním zájmům většinového vlastníka.

Státní lesy by se tudíž proměnily v něco jako lesní ČEZ: polostátní firmu s tvrdě a výhradně komerční orientací. Stačí, aby vláda prodala několik akcií, a stát sice zůstane nepochybným vlastníkem většinového podílu, ale naprosto se promění účel a mise společnosti, která lesy spravuje.

Netunelujtelesy.cz

Profesor Bedřich Moldan a herec Petr Vacek s předsedou protikorupční organizace Oživení Tomášem Kramárem a Petrem Machálkem, ředitelem Hnutí DUHA, společně napsali předsedům koaličních stran, aby učinili přítrž snahám proměnit státní lesy v pouhou továrnu na dřevo — snahám, které se v posledních měsících sypou hned z několika stran. Poukazují především právě na zvažovaný rozprodej části Lesů ČR.

Ale není to jediný případ. Megatendry, které mají svěřit veškeré práce v lesích několika velkým firmám, nebo snaha otevřít národní park na Šumavě dřevařským společnostem, potvrzují stejný trend. Vznikající politická koncepce chce lesy — a krajinu, kterou tvoří — napříště zaměřit na obchod.

Na webu Netunelujtelesy.cz se k dopisu může připojit každý. Udělalo to už více než 6000 lidí. Můžete se přidat také vy.

Koaliční válka možná úspěšně přehlušila skoro všechno ostatní. Ale tím spíše je nutné, aby šéfové všech tří vládních stran byli právě teď konfrontováni se svou odpovědností za plány, na kterých ministr Fuksa dál potichu pracuje.

Úkol pro sociální demokraty

Spor o státní lesy je také testem ČSSD. Špičky sociální demokracie se během zimy kritizovaly obří tendry, které ministr zemědělství v Lesích ČR chystá. Prozatím ale měly tendenci vnímat debatu jako poměrně technický problém: jak řídit státní podnik, rozhodovat o zakázkách a prodávat dřevo.

Zde však nejde pouze o drobné živnostníky, kteří se prací v lese živí, ale ministerské tendry připravené pro pár velkých firem je naprosto vyloučí ze soutěže o zakázky, nebo o menší pily, jež krachnou, protože přijdou o dodávky dřeva.

Není to střet, ve kterém jde pouze o podivné nepravosti ve správě jednoho velkého státního podniku. Je to koncepční spor o účel veřejného majetku. Má pouze vytvářet zisk pro státní kasu, nebo také (či hlavně) zajišťovat veřejné služby?

Pokud ČSSD nastolí debatu o státních lesích coby důležitém rozhodnutí o budoucnosti jedné šestině naší země a také o krajině pro miliony výletníků, může se z dílčí technikálie a jednoho z řady rutinních skandálů stát velké a důležité společenské téma.